Carmen Maria Bischoff Mory se narodila 2. července 1906 v obci Adelboden ve švýcarském Bernu, kde její otec Ernest Emil Mory provozoval lékařskou praxi. Než se potkal s matkou Carmen, působil jako lékař na jedné lodi plavící se po Asii. Zpět do Švýcarska se vrátil, poté co onemocněl malárii. Ve svých třiačtyřiceti letech se zamiloval do vdané, o dvacet let mladší ženy. V roce 1904 se tato mladá žena rozvedla, aby se mohla rok na to provdat. Roku 1906 se manželům narodila dcera Carmen. Carmen zdědila po své matce Leoně, která měla filipínské kořeny, exotický vzhled.

Nelehké dětství a sen o kariéře zpěvačky

Dětství Carmen nebylo rozhodně idylické. Rodiče brzy žili odděleně a Carmen vyrůstala společně se starší sestrou Leontinou a mladší Esther. Když byly Carmen čtyři roky, matka za záhadných okolností zemřela. Carmen chodila v Adelbodenu na privátní školu a snila o kariéře zpěvačky. Adelboden byl v té době vyhlášeným lázeňským městem a lékařskou praxi jejího otce navštěvovala celá řada velmi vlivných a bohatých lidí. Carmen se naučila díky lázeňským hostům z různých míst světa několik cizích jazyků. Rok strávila ve švýcarské internátní škole a také na státní škole v Londýně. Po návratu si začala plnit sen z dětství a přihlásila se v Mnichově na hudební akademii kde začala studovat zpěv. Sen stát se zpěvačkou se rozplynul poté, co jí byla diagnostikována chronická tonzilitida (zánět mandlí) a musela podstoupit operaci. To však znamenalo konec její pěvecké kariéry.

Nacistická ideologie ji ovládla

Přestěhovala se do Berlína a začala se věnovat novinářské profesi. Od roku 1933 pracovala jako nezávislá politická novinářka. V té době bylo již nacistické Německo na vzestupu a Hitler převzal nad státem diktátorkou moc. V roce 1934 se setkala s berlínským policejním šéfem a politikem Wolf-Heinrich Graf von Helldorffem a začala se více zajímat o národní socialismus a nacistickou ideologii.

Agentka gestapa

V Berlíně obnovila staronovou známost se světoznámým pilotem, stíhacím esem první světové války Ernstem Udetem. Udet jí zprostředkoval kontakty a Carmen pronikla do nacistických kruhů a seznámila se s budoucími nacistickými pohlaváry NSDAP. Podlehla nacistické ideologii a po Röhmově puči a Noci dlouhých nožů se vzhledem ke svým kontaktům a jazykové vybavenosti dostala pod tlak Gestapa a koncem roku 1937 se stala agentkou gestapa v Paříži. Její prací bylo špehování politických odpůrců systému. Žurnalistická pozice jí posloužila jako dokonalá záminka a krytí.

Zatčení a trest smrti

5. listopadu 1938 byla ve Francii zatčena a obviněna ze špionáže a deportována do ženské věznice La Petite Roquette. 28. dubna 1940 byla odsouzena k smrti, ale 6. června 1940 jí byl trest záhadně prominut. Život pravděpodobně vyměnila za práci dvojitého agenta. Pro francouzskou tajnou službu měla zjišťovat informace o německých agentech ve Francii. Po kapitulaci Francie byla zatčena a převezena do Berlína, kde ji vyslýchal Reinhard Heydrich. Zřejmě pro ztrátu důvěry byla v roce 1941 jako politický vězeň deportována do ženského koncentračního tábora Ravensbrück, kde prvních patnáct měsíců strávila na samotce.

Kápo – dozorkyně z řad vězňů

V květnu 1942 byla předvedena k dalšímu výslechu do Berlína a v říjnu 1943 opět deportována zpět Ravensbrücku, tentokrát byla umístěna do nemocničního bloku č. 10, neboť trpěla tuberkulózou. Po zotavení se stala asistentkou nově příchozího lékaře Percivala „Percy“ Treiteho. V lednu 1944 se stala hlavou bloku tzv. „kápem“ a byla zodpovědná za spoluvězeňkyně a dbala na dodržování předpisů. Mnohými vězeňkyněmi byla respektována. V lednu 1945 byla pověřena pracovat jako zdravotní sestra v přidruženém táboře v Barthu. Jejím úkolem bylo opět získávat informace od vězňů a donášet nacistům. V Barthu zůstala až do evakuace tábora 30. dubna 1945. Přestože jako „kápo“ měla být poslána do plynové komory, byla zachráněna dávným přítelem jejího otce, který na seznamu uviděl její jméno.

Monstrum z Ravensbrücku

V Ravensbrücku získala „monstrózní“ pověst, některé vězeňkyně ji popisovaly jako sadomasochistickou, psychopatickou a sexuálně nenasytnou dozorkyň z řad vězňů, která vězenkyně bila, mučila hlady a podílela se i na jejich zabíjení podáváním neznámých injekcí. Některé zase svědčily v její prospěch. Popisovaly, jak pomáhala nemocným, statečně se dohadovala s německými doktory a dozorci, obstarávala jídlo a léky.

Proces a sebevražda

V prvním soudním procesu Ravensbrück, který začal 5. prosince 1946 v Hamburku, byla Carmen také předvedena a souzena. I přes rozporuplné výslechy bývalých vězeňkyň byla 3. února 1947 odsouzena k smrti oběšením. 15. února podal její advokát návrh na milost, ale ten byl 31. března zamítnut. Carmen Mory popravě unikla a 9. dubna 1946 ve své cele spáchala sebevraždu.