První čarodějnický proces v Čechách: Nešťastnou Markétku stihl strašný trest

17. červenec 2020 četba na 3 minuty
Upálení žen obviněných z čarodějnictví ve 14. století

Upálení žen obviněných z čarodějnictví ve 14. století

Foto: Wikimedia Commons - Volné dílo

Smutný příběh čarodějnických procesů na Losinském panství je dobře známý díky románu Václava Kaplického. Domnělé čarodějnice však byly v našich zemích stíhány už v době předbělohorské. Čím se dle žalobců provinily a jaký je stihl osud?

Ačkoli laické představy řadí upalování čarodějnic do období středověku, ve skutečnosti se hony na služebnice ďáblovy naplno rozjely až s raným novověkem. V Čechách a na Moravě o nich dokonce nemáme zmínky až do začátku 16. století.

Církevní inkvizice pronikala do českých zemí nasáklých husitstvím jen obtížně. Případy černé magie se po dlouhá léta řešily u městských soudů, které nebyly vázány jednotným zákoníkem a tresty udělovaly podle vlastního uvážení. Na čarodějnice létající na sabbaty ale nikdo ještě nevěřil a také z něčeho takového nikdo nebyl obviňován. Většinou šlo o prohřešky spojené s lidskou pověrčivostí: věděli jste třeba, že když zahrabete prst oběšence na okraj pole, úroda bude bohatší než za předchozích sedm let dohromady?

Lidové pověry a přivolávání potřebného druhu počasí pomocí zaříkadel vzdělané a duchovní osoby sice rády neviděly, ale zároveň je nehodlaly ani postihovat, protože by musely hnát k soudu každou druhou vesnickou bábu. Něco takového zkrátka ve své době nebylo považováno za nebezpečné. Co se ale stíhalo, bylo odřezávání údů a šatů výše zmíněných oběšenců. To už zavánělo hanobením mrtvých, byť šlo o zločince. Nejpřísněji se pak trestali jedinci, kteří chtěli svými čáry někomu uškodit, nebo mu dokonce přivodit smrt.

Tak byla roku 1564 k soudu v Kutné Hoře přivedena šenkýřka Markéta Pelíková, jež se podle obžaloby snažila s pomocí černé magie zbavit konkurence. Před sousední hospodu prý nalila očarovanou vodu, a kdo přes toto místo přešel, těžce onemocněl. Tomuto tvrzení ještě soudci nevěřili. Jenomže potom se rodina konkurenčního šenkýře opravdu roznemohla, přičemž sám šenkýř a jeden z jeho synů dokonce zemřeli.

Pověrčiví místní kopali před prahem nešťastného šenku a našli zde zahrabané hrůzné předměty, mezi nimi i psí hlavu a lidské kosti. Markéta Pelíková se ocitla na mučidlech, kde přiznala, že společně s jistou Annou Rybníkářkou chodily v noci k šibenici, aby z viselců odřezaly kusy těl. Maso usušily a rozemlely na prach, který pak namíchaly do pití šenkýři i jeho synovi. Kosti oběšenců potom spolu s psí hlavou zakopaly u prahu hospody ve víře, že sem bude chodit méně hostů.

Markétu stihl trest upálení na hranici, zatímco Anna Rybníkářka zemřela už během mučení, když jí kat žhavými kleštěmi odtrhával maso z těla. Historikové se domnívají, že potrestané ženy své oběti skutečně otrávily, domnívaly se jen, že se tak stalo s pomocí čárů, a nikoli jedu.

Akční letáky