www.news.mit.edu, www.physics-astronomy.com, www.messagetoeagle.com, www.sites.google.com
Definovat čas není podle odborníků možné. Někdo ho považuje za nedílnou součást světa, další tvrdí, že bez člověka by neexistoval. Největším problémem je jeho zdánlivé plynutí, tedy od minulosti přes přítomnost až po budoucnost.
Aristoteles si všiml toho, že bez pohybu čas není. Tuto teorii rozpracoval Augustin z Hippo, který tvrdil, že samotnou existenci času lze spojit s existencí objektů, bez nichž je zbytečné o něm vůbec mluvit. „Jsou tři časy. Přítomnost vzhledem k minulosti. Přítomnost vzhledem k přítomnosti a přítomnost vzhledem k budoucnosti.”
Čas ve fyzice
V našem každodenním životě zažíváme čas jako nepřetržitý tok. Bradford Skow, profesor filozofie na Massachusettském technologickém institutu, ale věří, že se nacházíme v „rozptýlených podmínkách“. A pokud bychom se dívali na vesmír, jako by to byl kus papíru, čas by byl natažený ve všech směrech podobně, jako vnímáme prostor.
„Věříme, že čas a události nás nenávratně míjejí. Možná je to ale tak, že nadále existují a koexistují v různých částech časoprostoru,” píše ve své publikaci Objective Becoming, vydané nakladatelstvím Oxford University Press. „Jsou tedy součástí jedné větší struktury, ne něčím, co se v ní pohybuje.”
Teorie blokového reflektoru
Skow přiznává, že jeho hypotéza je podobná tzv. rostoucímu blokovému vesmíru, který předpokládá, že minulost a budoucnost existují na stejné úrovni jako současnost, ale vnímaný přítomný okamžik se neustále mění, jako by ho osvětloval reflektor. „To je sice v souladu s Einsteinovou Speciální teorií relativity, spočívá ale na zmatku.”
Podle Skowa jsou naopak uplynulé zkušenosti nebo zážitky stále stejně skutečné, jen „nepřístupné“, jelikož se nyní nacházíte v jiném časoprostoru.
To také mění pohled na cestování v čase. Pokud se minulost, budoucnost a přítomnost odehrávají zároveň, není možné ani jednu z realit upravit. Místo toho byste mohli časoprostorem pouze procházet a pozorovat jej.
