Fyzikové tvrdí, že čas ve skutečnosti neexistuje a vše se děje ve stejnou dobu. Je tedy pouze nyní a teď. A čas, tak, jak jej vnímáme, je jen lidský konstrukt. Díky tomu, že chápeme čas lineárně, máme schopnost rozlišovat mezi minulostí, přítomností a budoucností.
Když se ale snažíme představit si, že se vše děje právě teď, pro většinu z nás je to stejné jako představit si nekonečno. Na video se podívejte zde:
Jdeme tedy vlastně dozadu?
Pojem a běh času dopředu je tedy jen iluze člověka tvořená lidskými vzpomínkami. Ve skutečnosti je to jinak. Pokud bychom to pochopili, pak by nám to pomohlo vyřešit i jednu ze záhad vesmíru.
Obecně totiž ani fyzikální zákony neříkají nic o tom, že čas nějak běží, respektive že ubíhá dopředu.
Většina lidí o pojmu čas ani neuvažuje, přitom by však při symetrii fyzikálních zákonů bylo možné, že by se čas klidně pohyboval i dozadu. Což by ostatně nebylo poprvé: Někteří zastánci teorie "velkého třesku" totiž skutečně tvrdí, že čas poběží pozpátku. Výsledkem toho tedy je, že se jednoho dne vesmír přestane rozpínat a začne se smršťovat zpět do sebe.
Přítomnost sdružuje minulost i budoucnost
Proč ale interpretujeme čas v pohybu vpřed? Na to se snažili odpovědět vědci.
Jedna z teorií tvrdí, že existuje tak zvaný blokový vesmír, kde jsou čas a prostor propojeny. Tak vzniká časoprostor.
Teorie, která se opírá o teorii relativity Alberta Einsteina, uvádí, že prostor a čas jsou součástí čtyřrozměrné struktury. To tedy znamená, že vše, co se stalo, má vlastní souřadnice v časoprostoru. A právě v časoprostoru je vše přítomno současně, tedy minulost, přítomnost a budoucnost. Znamená to tedy, že vše, byť to již skončilo nebo teprve začne, je tedy stejně důležité jako přítomnost.
Teď a sledy všech „teď“ najednou
"V každém okamžiku máme iluzi, že minulost se již stala a budoucnost ještě neexistuje a věci se mění. Ale jediné, co si vždy uvědomuji, je stav mého mozku právě teď. Jediným důvodem, proč mám pocit, že mám minulost, je to, že můj mozek obsahuje vzpomínky," říká fyzik Max Tegmark.
Britský fyzik Julian Barbour pak popisuje vše jako řadu "teď": "Jak žijeme, zdá se, že procházíme řadou "teď", a otázkou je, co to vlastně je. Můžete si to představit jako krajinu nebo zemi. Každý bod v této zemi je teď a já tuto zemi nazývám Platonie, protože je nadčasová a vytvořená podle dokonalých matematických pravidel."
A aby to nebylo tak jednoznačné, pak je možné si naši realitu představit buď jako trojrozměrné místo, kde se v čase něco děje, nebo jako čtyřrozměrné místo, kde se nic neděje. To je právě případ blokového vesmíru, kdy je každá změna vlastně iluze. Ve skutečnosti se totiž nic nemění: minulost, přítomnost ani budoucnost. Pak čas je skutečně jen lidský konstrukt, který nám pomáhá rozlišovat mezi přítomností a naším vnímáním minulosti.
Zdroje:
