Jen 20–30 mikrosekund po velkém třesku vypadal vesmír jako polévka, v níž plavala žhavá plazma tvořená kvarky a gluony. Ty do sebe náhodně narážely a tvořily částice X s extrémně krátkou životností. Následně se prostředí ochladilo a vytvořily se stabilnější protony a neutrony. Po částicích X již nebylo „vidu ani slechu".
Částice X(3872) byly objeveny v japonském experimentu Belle, na urychlovači KEKB, v roce 2003. Rozpadly se však příliš rychle, takže fyzici nemohli studovat jejich strukturu. Nyní se týmu z CERNu a MIT podařilo tyto částice spatřit ve Velkém hadronovém urychlovači (LHC).
Velký hadronový urychlovač (LHC)
Částice X
Tyto částice jsou extrémně vzácné. V přírodě se zatím neobjevily. Proto se experimentátoři rozhodli využít proces kvarkové koalescence. Jedná se o srážky částic s obrovskou energií, které vytvoří plazmové záblesky. Ty jsou podobné podmínkám v prvních zlomcích vteřin po velkém třesku.
Během třinácti miliardami kolizemi těžkých iontů se vytvořilo husté prostředí, v němž vědci spatřili stopy po X částicích. Byly odhaleny pomocí algoritmu naprogramovaným tak, aby rozpoznal vzorce charakteristické pro jejich rozpad. Bylo to vůbec poprvé, co se v horké kvarkově-gluonové plazmě objevily.
„Náš experiment ukázal, že dokážeme najít jejich signál. V dalších výzkumech chceme analyzovat jejich strukturu," řekla Yen-Jie Lee, autor studie publikované v Physical Review Letters. Pokud bude snažení úspěšné, lidstvo se dozví, jaký druh materiálu stál na počátku vesmíru.
Tetrakvark
Fyzici se totiž už několik desetiletí snaží přijít na to, proč se v přírodě objevují pouze částice ze dvou nebo tří kvarků, z nichž se skládají protony a neutrony. Částice X(3872) však může být tetrakvarkem nebo dokonce novým typem molekuly, jež se místo atomů skládá z mezonů.
Experimenty proto rozhodně nekončí. Vědci si od nich mimo jiné slibují, že studiem vlastností tetrakvarků by mohli objasnit také eventuální rozdíly mezi hmotou a antihmotou.
Zdroje: vosveteit.sk, nedd.tiscali.cz
