Cawoodský meč: Takto vypadá nejlepší vikinská zbraň. Vědci řeší záhadné runy

Elena Velímská | 28. 6. 2022

Meč jako sečná i bodná zbraň je jednou z nejstarších zbraní. Byl výsadou rytířů a vlastnili ho většinou urození a bohatí. I ve vikinské době to byla prestižní zbraň vysoce postavených. Neměli ho všichni bojovníci. Meč se jako cenný předmět často předával z generace na generaci. Byl i luxusním darem.

Meče Vikingů

Zpracování kovu a samotná výroba meče byla v době Vikingů velmi pracnou a nákladnou záležitostí. Byly proto velmi drahé a nemohl si je dovolit každý. Zdobené rukojeti různých tvarů byly z parohů či kostí, zlata či stříbra. Hlavice byly vykládány drahými kovy a často je zdobily složité vzory. Čepele byly obvykle oboustranné, někdy byly zdobeny dekorativním svařováním. Typický byl podélný mělký žlábek po celé délce čepele, který šetřil cenný kov a meč byl díky němu lehčí. Délka meče byla kolem 90 centimetrů.

Nepovedená loupež skončila objevem starověkého hřbitova obětovaných dětí
Cestování

Nepovedená loupež skončila objevem starověkého hřbitova obětovaných dětí

Vzácný nález

Vikinské meče jsou známé z archeologických nálezů, převážně jako hrobové předměty. Jeden z nejkrásnějších a pravděpodobně také nejkvalitnějších byl nalezen na konci 19. století v řece Ouse nedaleko pozůstatků hradu Cawood v severním Yorkshire v Anglii. Je to jeden z pěti mečů tohoto typu, který byl dosud objeven. Je však nejzachovalejší. Čepel je vyrobena z nejtvrdší a nejlepší oceli té doby, možná proto je jeho stav tak vynikající. Někteří archeologové se domnívají, že to může být díky nízkému obsahu kyslíku v bahně řeky. Výjimečný je i jeho elegantní vzhled a pečlivé a zručné zpracování. Hlavice meče je typická pro vikinskou dobu, tvar záštity se však začal používat později. Pro badatele bylo jeho přesné datování zpočátku záhadou.

Zdroj: Youtube

Obestřen tajemstvím

Období, ze kterého meč z Cawood pochází, se podařilo určit po nálezu téměř totožného meče v norském Korsoygadenu. Jak se zdá, oba vyrobil jeden velmi zkušený mečíř. Jílec norského meče zdobí runy, díky jim odborníci určili jeho stáří. Pochází z roku 1100, tedy konce vikinského období a počátku raného středověku, stejně jako meč cawoodský. Ten však má po celé délce čepele záhadné nápisy, které se dosud nepodařilo rozluštit. Na jedné straně jsou velká římská písmena (číslice), na druhé straně lombardské písmo. Archeologové se domnívají, že to může být nějaké zaklínadlo, které dávalo meči moc a sílu a majiteli nepřemožitelnost. Není zcela jasné, jak se meč ocitnul ve vodě. I když na hradě Cawood Vikingové sídlili. Mnoho mečů a jiných zbraní z té doby bylo nalezeno v mokřadech a poblíž brodů. Předpokládá se, že cenné meče mohly být dle vikinské tradice obětovány. Nezdá se pravděpodobné, že by je nějaký Viking jen tak ztratil, když se vodou brodil.

Meč z Cawood byl do roku 1950 vystaven v Toweru v Londýně. Poté ho odkoupil soukromý sběratel. Nyní je uložen v depozitáři Yorkshirského muzea v Yorku, kde je při zvláštních příležitostech vystaven.

Faraon Tutanchamon vlastnil dýku vyrobenou z nepozemského materiálu
Cestování

Faraon Tutanchamon vlastnil dýku vyrobenou z nepozemského materiálu

Zdroje: www.vikingrune.com, www.yorkshiremuseum.org.uk, en.natmus.dk

Tagy Anglie Londýn Raný středověk York zbraň