Ve 3. století př. n. l. se v Římě začaly razit první stříbrné mince, zvané denáry. Jejich hodnota se v průběhu času měnila, a stejně tak nestálé byly i ceny za zboží běžné potřeby. Kromě denárů byly v oběhu také zlaťáky, na běžném trhu se ale uplatňovaly spíš bronzové sestercie a měděné asy, které sloužily jako "drobné".
Jídla byl dostatek
V době císařství byly ceny jídla v poměru k platům velmi příznivé. Dochovaná deska z roku 164 například přiznává jistému zaměstnanci jménem Memmius za práci v dole 70 denárů denně plus jídlo zdarma a dalších 10 denárů na podporu jeho dětí. Chléb se dal přitom pořídit za pouhé dva denáry, stejně jako jeden králík nebo kilogram vepřového masa. Za čtyři denáry jste pak do sebe mohli nalít 10 litrů nekvalitního vína, určeného pro chudší vrstvy.
Za císaře Diokleciána kolem roku 300 se už v Římě žilo o poznání hůře - inflace vyhnala ceny nahoru, což vedlo k zavedení cenových stropů. Díky tomu víme, že za denní plat řemeslníka či pekaře 50 denárů jste si k večeři mohli koupit jen menší rybu, chléb, 300 gramů másla a půl litru špatného vína.
Otrokyně pečuje o dámu v lázních
Otroka si každý dovolit nemohl
V období největšího rozkvětu se nicméně Římané najedli za velice levný peníz. Když si ovšem chtěli pořídit otroka, museli našetřit alespoň 500 denárů, a to ještě sehnali jen obyčejného chlapíka, který toho dohromady moc neuměl. Z mužských otroků se nejvíce cenili kuchaři - bohatí Římané si libovali v banketech a rádi své hosty překvapovali nejrůznějšími specialitami. Pokud tedy otrok uměl dobře vařit, prodal se do některé ze vznešených rodin, jež za něj neváhaly zaplatit vysokou cenu.
Dražším "zbožím" byli také Řekové. Většinou šlo totiž o vzdělané muže, ze kterých se mohli stát učitelé římských ratolestí. Vydržovat si soukromého učitele nebylo levnou záležitostí, například Cicero platil za výuku svého syna 25 tisíc denárů ročně. Otrok se ale mohl odbýt jen stravou a skromným ubytováním. Vyšší náklady na jeho pořízení se tudíž vyplatily.
Otrokyně představené císaři Oktaviánovi, malba z r. 1883
Ženy byly třikrát dražší než muži
Cena za ženskou otrokyni se pohybovala okolo 2000 denárů. Počítalo se s tím, že mladé ženy a dívky jednoho dne porodí děti, a přivedou tak do rodiny nové otroky - tentokrát zcela zdarma. Svou roli ve vyšší ceně žen však hrál také mužský chtíč; senátor a spisovatel Cato starší ve 3. století kritizoval rozhazovačnost boháčů, kteří za krásnou otrokyni (nebo i pohledného chlapce) zaplatili klidně 2500 denárů. On sám by za otroka nedal více než 1500 stříbrných...
Hodně ale záleželo i na tom, zda dívka prodávaná na otrockém trhu měla nějaké zvláštní nadání. Pokud třeba hezky zpívala a tančila nebo uměla hrát na hudební nástroj, její cena se mohla vyšplhat na 4000 denárů. Římané totiž nejen rádi dobře jedli, ale také milovali zábavu. Ze stejného důvodu oceňovali i herce. Miláček publika Quintus Roscius se sice narodil jako otrok, ale díky svému komediálnímu umění se z otrockého stavu vykoupil - za jediné představení dostal celých 1000 denárů! Ke konci života už byl tak bohatý, že v amfiteátru vystupoval zadarmo.
O životě římských otroků pojednává anglické video:
Zdroje: https://imperiumromanum.pl/, https://www.historylearningsite.co.uk/, https://www.unrv.com/
