Čeng Š’ se narodila roku 1775 do chudých poměrů a v mládí se živila jako prostitutka v jednom z veřejných domů v jihočínském Kantonu. Zde si ji v roce 1801 vyhlédl pirátský velitel Čeng I a pojal ji za manželku, přičemž jí přiznal poloviční nárok na svůj majetek i moc.

Během několika let se jim podařilo sjednotit místní pirátské gangy a vybudovat tzv. Flotilu červeného praporu, která se stala postrachem jižního pobřeží. Když Čeng I roku 1807 náhle zemřel na tyfus, Čeng Š’ se rychle vyšvihla na jeho místo.

Aby si postavení velitelky pojistila, svedla jejich adoptovaného syna Čeunga Po, který měl být Čengovým nástupcem. Mladík, omámený její krásou a milostným uměním, ji poslouchal na slovo.

Čeng Š’ zavedla ve svých řadách přísná pravidla, díky nimž mezi piráty utužila disciplínu. Kdo se pokusil vydávat vlastní rozkazy nebo odmítl splnit rozkazy její, měl být okamžitě sťat. Každá loď si mohla ponechat jen 20% vlastní kořisti, zbytek byla povinna odevzdat do společného fondu. Kdo lup zapřel, toho čekalo zbičování.

Zvláštní zásady Čeng Š’ ustanovila pro zacházení se zajatci. Pirát z její flotily pod hrozbou trestu smrti nesměl znásilnit zajatou ženu. Mohl ji pojmout za zákonitou manželku, ale jen pod podmínkou, že jí bude věrný a zaopatří její děti. Méně atraktivní ženy, o které neměl nikdo zájem, byly většinou propuštěny. (Zdroj: en.wikipedia.org/wiki/Ching_Shih)

Zajatí muži zpravidla dostali na vybranou: buď se připojí k flotile, nebo jim piráti přibijí nohy k palubě a umlátí je k smrti. Není divu, že se pirátské mužstvo rychle rozrůstalo o nové členy. Čeng Š’ zanedlouho velela 1800 lodím, jejichž posádky dohromady čítaly 60 až 80 tisíc lidí, včetně žen a dětí.

Po tři roky piráti úspěšně odráželi pokusy čínské vlády o získání vlivu na jižním pobřeží. Boje skončily dohodou, v jejímž rámci Čína piráty amnestovala výměnou za ukončení jejich činnosti. Čeng Š’ pro své muže vyjednala pozice ve státní administrativě a sama se stala ctihodnou manželkou svého adoptivního syna, jemuž bylo nabídnuto místo kapitána čínského námořnictva.

Po jeho předčasné smrti se stáhla do ústraní, v Kantonu si otevřela hernu a zemřela doma v posteli ve věku 69 let, obklopena rodinou. (Zdroj: www.scmp.com, listopad 2014)