V průběhu dějin se osvědčilo, že malá, moderně vybavená profesionální armáda bývá úspěšnější než početná horda naverbovaných občanů s minimální vojenskou zkušeností. Ve středověku takové profesionální jádro tvořili rytíři a královi věrní, kteří se odmalička učili zacházet s mečem a v případě konfliktu byli povoláni do lítého boje. Jak ale šlechta postupem času bohatla a zpohodlněla, začala čím dál více využívat možnosti své syny z vojenské povinnosti vyplatit. V bitvách se nakonec opravdu umíralo a za nějakou tu hrdinskou ódu mladý urozený život nestál.

Panovníci nabízené peníze málokdy odmítli a prázdná místa v armádě zaplňovali najatými žoldnéři. Vesměs šlo o cizince, kteří doma neměli do čeho píchnout a služba v armádě jim zajistila stálý plat. Bylo jim v podstatě jedno, proti komu bojují, hlavně když dostali zaplaceno. Jakmile ale nastalo příměří, jejich služeb už nebylo potřeba a museli se oohlédnout po jiném vojsku, které bylo právě v akci. Za život takto vystřídali několik "zaměstnavatelů".

Z nájemných hrdlořezů profesionálové

Žoldnéřské vojsko zformoval také otec Matyáše Korvína János Hunyadi. Malý Matyáš mezitím četl životopis římského vojevůdce Julia Caesara, pozoroval otce a v hlavě si sumíroval, co všechno udělá jinak, až se dostane k moci on. A pak přišel den, kdy to udělal. Žoldákům nabídl permanentní angažmá. Nejen na sezonu, nejen na jednu bitvu, ale opravdu nastálo.

Tak se zrodila Černá rota, někdy také nazývaná jako Černá armáda nebo Černá legie, která operovala mezi lety 1458 až 1494 a přinesla Korvínovi jedno vítězství za druhým. Šlo o profesionální útvar, jehož jádro tvořili Češi, Moravané a Slezané, doplnění o Bavory, Poláky, Srby a Chorvaty. Nutno připomenout, že Češi v té době měli slušné know-how z nedávno proběhlých husitských válek a rotu obohatili o cenné taktiky. Matyáš Korvín díky tomu bez většího úsilí zvítězil nad Osmanskými Turky a dobyl podstatnou část Rakouska včetně Vídně. Zastavil ho až Jiřík z Poděbrad, který si Prahu vzít nenechal. Byl ale nucen Korvínovi podstoupit Moravu, Slezsko a obě Lužice.

Moderní výzbroj

Černá armáda stála Korvína hodně peněz. V počátcích čítala 6000 žoldnéřů, ale postupem času se rozrostla na 28 000 vojáků. Tyto všechny muže musel někdo permanentně platit, jinak se začali bouřit (a taková vzpoura mohla pro panovníka dopadnout opravdu špatně). Korvín navíc investoval do moderních palných zbraní. Zhruba každý čtvrtý voják pochodoval s arkebuzou, což bylo ve své době velmi neobvyklé - dokonce ještě na začátku 16. století palné zbraně používalo jen asi 10 procent všech vojáků v Evropě. Důvody byly zřejmě hlavně finanční - střelný prach nebyl z levného kraje.

Právě vysoké výdaje vedly k tomu, že Korvínův nástupce Vladislav Jagellonský Černou rotu rozpustil. K rozhodnutí ho dotlačila uherská šlechta, když si vymínila radikální snížení daní. Na udržení profesionální armády tím pádem už nebyly prostředky a obranyschopnost země rapidně poklesla. Důsledkem byla mimo jiné i tragická bitva u Moháče, ve které zahynul Vladislavův syn Ludvík.

Zdroje: https://nasregion.cz/, https://cs.wikipedia.org/