„Byla to náhoda,” říká Pieter van Dokkum z Yale University v New Havenu. „Prohlížel jsem si snímky z Hubbleova vesmírného dalekohledu a hledal kulové hvězdokupy v nedaleké trpasličí galaxii, když jsem si všiml velmi neobvyklého a velmi jasného pruhu. Řekl jsem si, že detektor kamery asi zasáhl kosmický paprsek. Po vyčištění snímků tam ale čára stále byla. Nepřipomínala však nic, co jsem doposud studoval.” 

Aby astronom zjistil, co teleskop zachytil, podrobil získaná data spektroskopii v observatořích WM Keck na Havaji. Se svým týmem nakonec došel k závěru, že vidí následky černé díry řítící se vesmírem.

Černá díra

200 000 světelných let dlouhý pruh rozbouřeného plynu je od nás vzdálený přibližně 7,6 miliard světelných let. „Místo toho, aby černá díra pohlcovala vše, co má před sebou jako kosmický Pac-Man, spustila tvorbu nových hvězd. Uhání totiž tak rychle, že nemá čas ani na svačinu,” směje se van Dokkum. 

Neviditelné monstrum váží podle odhadů jako 20 milionů Sluncí a mezigalaktickým prostorem se pohybuje rychlostí asi 6 milionů kilometrů za hodinu. Kdyby bylo v naší Sluneční soustavě, trasu Země-Měsíc by urazilo za 14 minut. 

Vesmírná raketa je pravděpodobně výsledkem kolize tří černých děr. Astronomové se domnívají, že před asi 50 miliony lety se spojily dvě galaxie, z nichž obě obsahovaly supermasivní těleso. Do binárního systému pak vnikla další hvězdná soustava. Celé uspořádání se tak stalo nestabilním, což mohlo vést k několika scénářům. Buď jedna z děr pohltila zbývající dvě a pak byla vymrštěná z hostitelské galaxie nebo byly binární černé díry nedotčené. Vzájemné interakce ale mohly být tak silné, že se navzájem odhodily opačným směrem.

Kde je díra?

Na druhém konci zářící linie je pozoruhodně jasný uzel ionizovaného kyslíku. Vědci se domnívají, že by mohlo jít o záření z akrečního disku tělesa. „Mohl se vytvořit jako následek nadzvukového a vysokorychlostního pohybu. Jak to přesně funguje, ale není známo,” říká van Dokkun.

Zdroj: Youtube

Dalším krokem je proto provést pozorování pomocí vesmírného teleskopu Jamese Webba NASA a rentgenové observatoře Chandra.

Zdroje: www.nasa.gov, www.livescience.com