Domluvený sňatek měl zmírnit rostoucí napětí mezi Francií a Španělskem. Předpokládalo se, že spojení dvou královských potomků přinese diplomatický prospěch, a i když se na obou stranách tato idea nesetkala přímo s pochopením, nakonec se stalo to, co bylo nutné a co se očekávalo pro obecní dobro.
Rodina Ludvíka XIV., cca v roce 1711.
Svatba páru štěstí nepřinesla
Svatba se konala v Saint-Jean-de-Luz, a za to bylo městu uděleno určité osvobození od daní, které trvalo 30 let. Město totiž mělo ideální polohu, přímo na hranici Francie a Španělska. Stalo se tak ideálním pro náboženskou královskou svatbu a obřad se konal v Kostele svatého Jana Baptisty, který stál v centru města.
Zajímavostí je, že po svatbě nechal Ludvík XIV. zazdít dveře, kterými pozdější novomanželé vcházeli do kostela, aby je už nikdo nemohl použít. Tvrzení však nebylo nikdy potvrzeno. A je tu ještě jedna záhada kolem tohoto páru. Existoval zde velmi neobvyklý levoboček?
Marie Tereza, španělská infantka (1638-1683).
Maurka z Moretu
Levobočkové, tedy nemanželští potomci králů, nebyli ničím neobvyklí. Byli vychováváni stranou od lesku královského dvora, ale více méně se o nich většinou vědělo. Výjimkou je však „princezna“ na dvoře Krále slunce. Měla totiž tmavou kůži, jak ukazuje toto video!
A jak se na tuto krásku přišlo? Kousek od Fontainebleau, jihovýchodně od Paříže, se nachází klášter, který vešel ve známost díky nalezenému portrétu řeholnice černé pleti. Tato velmi zajímavá dívka zde údajně přebývala na přelomu 17. a 18. století a dostala jméno Maurka (maur - mouřenín) z Moretu. Portrét Maurky z Moretu byl znovu nalezen v podkroví muzea v Melunu roku 2014. Je pravděpodobně dílem Pierrah Goberta, osobního malíře Ludvíka XIV.
Královniny pletky s Maurem Nabem
Ludvík XIV. měl se svou právoplatnou manželkou Marií Terezou Habsburskou celkem tři legitimní dcery, přičemž prostřední, Marie Anna Francouzská, zemřela jen několik týdnů po porodu za velmi podivných okolností. Francouzský historik André Castelot říká, že Marie Anna byla nemanželskou dcerou královny a jejího maurského pážete jménem Nabo.
Nabo byl malého, téměř trpasličího vzrůstu, a nebyl nijak chytrý ani bystrý. Královnu údajně okouzlil svým temperamentem a pozorností, kterou jí věnoval. Velmi pozoruhodné je, že Nabo prý záhadně zemřel jen několik dní po narození malé princezny…
Pleť druhé dcery královského páru nebyla bílá, jak se očekávalo, tudíž nemohla být představena veřejnosti jako dcera Ludvíka XIV. Vikář ze Saint-Germain-l’Auxerrois ve svém svědectví nevyvrátil, že holčička měla černou pleť, ale to připisoval problémům při porodu.
Marie Tereza Habsburská
A právě Mauři dali prostor mnoha spekulacím, jež byly spojeny i s tajemnou řeholnicí černé pleti. Kromě její odlišnosti je totiž z portrétu patrné, že byla velmi podobná členům královské rodiny. Mohla být tedy další „dcerou Ludvíka XIV.“, která přežila? Nebo to snad byla ona, a její smrt byla jen předstírána, přičemž holčička byla „uklizena“ do kláštera?
Nikdo tehdy ještě nevěděl, že nevěra vůbec nebyla nutností k tmavé barvě pleti dítěte - černošské geny mohl mít kdokoli z královniných nebo králových předků, a i když se neprobudily po několik generací, mohly se projevit právě u této prostřední dcerky… Tajemství objesňuje i toto video:
Prostřední dcera řeholnicí?
Jeden z dvořanů přebývajících ve Versailles, Louis de Rouvroy, vévoda de Saint-Simon, ve svých Pamětech tvrdí, že Marie Anna ve skutečnosti nezemřela. Nebyla ale levobočkem krále, ale královny, což bylo morálně nepřípustné. Zatímco královi levobočci se do určité míry tolerovali, u ženy by způsobili skandál, jelikož by zpochybnili královu autoritu, vládu a celou monarchii.
Pak ale existuje ještě jedna teorie, která z černé maorské krásky z obrazu dělá skutečně levobočka Ludvíka XIV., nikoli královnina. Jeho matkou pak byla jakási Afričanka neznámého původu, s níž měl Král slunce údajně více dětí, k nimž se ale veřejně nemohl přihlásit. A nejlepším místem, jak se skrýt před zvídavýma očima, je klášter a Boží ochrana. Tam je pak „královskému potomkovi“ poskytnut všechen komfort, šlechtické vzdělání i péče, to vše v dokonalém úkrytu.
Voltaire byl na stopě…
Tajemství Maurky z obrazu dnes už neobjasníme, je ale jasné, že existovali zvědavci, které královský levoboček velmi zajímal. A někteří mají dokonce zvučná jména. Například Voltairovi se dokonce podařilo udělat s černou jeptiškou rozhovor! Právě Voltaire upozornil v rozhovoru z roku 1719 v díle Století Ludvíka XIV. na pozoruhodnou podobu snědé jeptišky s královskou rodinou, a dokonce neopomenul ani zmínit vysoké věno, které od krále dostala - 20 000 dukátů!
„Paní, fakt, že dáma vašeho postavení a vzdělání přijde zrovna sem a zrovna za mnou a snaží se mi vyvrátit, že bych byla dcera krále, mne upevňuje v přesvědčení, že jí skutečně jsem,“ nechala se dokonce slyšet dívka z obrazu, když odbyla Madame de Maintenon, která za ní přišla, aby řeholnici naučila skromnosti a pokoře. Podle dalších pramenů měla dokonce řeholnice velmi přátelský vztah s celou královskou rodinou, hlavně s korunním princem a jeho syny, a dokonce i utrousila poznámky, v nichž korunního prince oslovovala jako „bratra“.
Zdroje:
www.france-justforyou.com, www.ancient-origins.net, www.louis-xiv.de
