Sovětský režim až do svého pádu nedovolil vědcům v černobylské oblasti nic zkoumat. První výzkumy zaměřené na místní faunu proběhly až po roce 2000 a výsledky byly překvapivé: zdálo se, že příroda se z katastrofy oklepává mnohem rychleji, než by se předpokládalo.

Bezprostředně po výbuchu ovšem všechno v okolí elektrárny vymřelo. Sedm kilometrů borového lesa se proměnilo v mrtvou krajinu, vyhynuly velké populace hlodavců a hmyzu žijícího v půdě. Krávy a ovce, které s sebou místní usedlíci odvedli při evakuaci, trpěly různými nemocemi a rodily znetvořená mláďata. Vědci kromě toho pozorovali genetické mutace u myší, ovocných mušek a některých rostlin.

Specialista na ekologii James Beasley z gruzínské univerzity se zaměřil na zvířata větší. Fascinovaly ho zprávy, že v okolí Černobylu přibývá losů, srnců, jelenů a divočáků, a chtěl se o tom přesvědčit na vlastní oči. V oblasti rozmístil téměř 100 kamer s detekcí pohybu, které zachytily 14 druhů divoké zvěře, mezi nimi i lišky a vlky. Jejich počty vysoce převyšovaly populace těchto druhů v běloruských a ruských přírodních rezervacích.

V rámci dalšího pokusu Beasley poházel podél řeky Pripjať 83 mrtvých kaprů, aby přilákal mrchožrouty. K hodování se dostavili zástupci 13 druhů, mezi nimi například puštík obecný, orel mořský, vydra říční a kuna lesní. Drtivá většina ryb byla navíc spořádána během jediného týdne, což naznačuje, že se těmto zvířatům v zamořené oblasti mimořádně daří.

"Dospěli jsme tak k zajímavému závěru, že populaci zvířat v přírodě neovlivňuje ani tak jaderná kontaminace, jako přítomnost člověka. Zvířatům se nejlépe daří v opuštěné oblasti, bez ohledu na radiaci," uvedl Beasley. Výzkum podle něho přináší naději, že v případě rozsáhlé jaderné katastrofy by se příroda dokázala zase vzpamatovat.