Eduard se narodil roku 1330 jako nejstarší syn anglického krále Eduarda III., a byl tedy jeho přímým následníkem. Sedm let po jeho narození vypukla stoletá válka, což předznamenalo jeho osud a životní náplň. S otcem se střídal u vlády a ve vedení bitev, přičemž na obou křídlech slavil úspěchy.
Otec si jeho schopnosti otestoval už v roce 1346 v bitvě u Kresčaku, kde sám naschvál ustoupil do pozadí, aby se syn mohl předvést, jak umí zvítězit. Eduard ho nezklamal. Francouzské vojsko s jeho spojenci bylo poraženo a na bitevním poli našel smrt i český král Jan Lucemburský.
Smrt až nečekaně prostá
Asi nejvýznamnějším vojenským úspěchem mladého Eduarda bylo zajetí francouzského krále Jana II. a jeho nejmladšího syna. Ke vznešeným vězňům se Černý princ choval velmi zdvořile a podle nejlepší rytířské etikety. Prameny ale vzpomínají, že vůči chudším vrstvám neznal slitování a v boji uplatňoval barbarské taktiky raného středověku: vypaloval vesnice a nemilosrdně vraždil prosté obyvatelstvo. Jen v Limoges roku 1370 údajně zmasakroval 3000 mužů, žen a dětí. Číslo asi není přesné, to však nemění nic na skutečnosti, že se Eduard projevoval jako chladnokrevný zabiják.
Možná právě kvůli tomuto tvrdému přístupu mu bylo přezdíváno Černý princ, ačkoli někteří historikové tvrdí, že se přezdívka odvinula od černé barvy jeho erbu.
Kovová socha Černého prince na hrobce v Canterbury
Království nakonec do vlastních rukou nepřevzal, protože zemřel o rok dříve než jeho otec. Nezahynul přitom v boji, jak si možná přál, ale podlehl úplavici, a to pouhý týden před svými 46. narozeninami. Pro rytíře to nebyla zrovna důstojná smrt, a tak alespoň v posledních hodinách pozůstalým přesně nadiktoval, jak má vypadat jeho hrobka. Měla ji zdobit jeho socha v plné zbroji, aby bylo vidět, jaký to byl velký válečník.
Jeden z divů Anglie
Hrobku i se sochou dnes najdete v katedrále v Canterbury. Pro historiky jde o mimořádný relikt, protože jiná kovová socha v životní velikosti se z období středověku v Anglii nezachovala. Teprve nedávno se vědcům s pomocí videosondy podařilo nahlédnout do nitra tohoto mistrovského díla a nestačili se divit. Zjistili, že socha byla odlita po částech a držela pohromadě díky složitému systému šroubů a nýtů. Zbroj Černého prince pak byla propracována do nejmenšího detailu, takže je naprosto přesnou kopií jeho skutečného brnění, které je zavěšeno u hrobky.
"Je to tak přesné, že se na výrobě sochy musel podílet platnéř," uvedla profesorka Jessica Barker z Courtauldova institutu umění. "Jde o zcela unikátní dílo, které boří tradiční představu o středověkém primitivismu a naopak dokazuje, jak bylo středověké období technologicky sofistikované."
Titěrnou práci vědeckého týmu přibližuje následující záznam:
Díky novému výzkumu také víme, že Eduardův syn Richard nechal sochu zhotovit až deset let po otcově smrti. Nejspíš si dal záležet, aby vybral ty pravé mistry a dílo bylo dokonalé.
