Pohádka o Červené karkulce: Původní verze je plná sexuálního násilí a krve

Příběh o karkulce byl původně hororový.

Příběh o karkulce byl původně hororový.

Foto: Profimedia.CZ

O pohádkách bratří Grimmů se říká, že jsou příliš kruté na to, aby je poslouchaly malé děti. Když se ale podíváme například na příběh o Červené karkulce, zrovna ten má právě díky bratřím Grimmům šťastný konec. Kdyby byli báchorku ponechali v původním znění, dětem (ani rodičům) by se po ní moc dobře neusínalo.

Zdroje: www.thevintagenews.comwww.lidovky.czeurozpravy.cz

Kulturní antropolog Jamie Tehrani vystopoval první verzi pohádky už v Ezopových bajkách spadajících do 6. století př. Kr. Podobný motiv se podle něj objevuje také ve starých příbězích vyprávěných v Číně a na Tchaj-wanu, jen s tím rozdílem, že v nich místo vlka vystupuje tygr. Ve Francii si lidé o Červené karkulce vyprávěli minimálně od 10. století a předali ho i Italům, kteří ho nadšeně zpracovali hned v několika verzích pod tituly "Falešná babička" nebo "Babiččin příběh".

Kanibalské hody

Není ale jisté, zda ho povídali i dětem. V italské středověké verzi totiž babičku nesežral vlk, nýbrž zlobr. Když se pak na scéně objevila nic netušící Karkulka, agresor jí předložil babiččiny zuby a přesvědčil ji, že jde o rýži. Jako hlavní chod jí opekl plátek z babiččina masa a k tomu jí nalil pohárek s babiččinou krví, kterou vydával za víno. Karkulka všechno poslušně snědla i vypila a na závěr přijala zlobrovo pozvání do postele, kde byla rovněž sežrána jako její starší příbuzná.

Červená karkulkaČervená karkulkaZdroj: Shutterstock.com

Dochovala se také varianta, ve které zlobr Karkulku napřed vyzval, aby si svlékla oblečení a vhodila ho do ohně. Některým lidovým vypravěčům se ale dívenky v červeném čepečku nejspíš zželelo, a tak vymysleli i verzi, kde se Karkulka vymluví, že "opravdu musí odběhnout vykonat potřebu" a podaří se jí utéct.

Inscenace Jánošík, Balet ŠD Košice

Jánošík měl do romantického hrdiny daleko: okrádal chudé, na boháče si netroufal

Vlk jako perverzní násilník

V pohádce z roku 1697, jak ji zapsal francouzský spisovatel Charles Perrault, se už objevuje vlk a šťastný konec tu nenajdeme. Karkulka vlkovu lest neprohlédne, ochotně se svlékne, vklouzne k falešné babičce do postele, a to je její konec. Sám Perrault později vysvětlil, že chtěl dát mladým dívkám morální ponaučení, aby nedůvěřovaly cizím mužům, v jejichž nitru se může skrývat krvelačná šelma. Postavu vlka vnímal jako alegorii násilníka s nekalými úmysly.

Teprve bratři Grimmové pohádku doplnili o osobu dřevorubce, jenž Karkulku i s babičkou zázračně zachrání tím, že vlkovi rozpárá břicho. Podobně příběh zpracoval také český sběratel pohádek Karel Jaromír Erben. Zrodila se tak verze, kterou si mohou poslechnout i děti, aniž by kvůli ní utrpěly trauma. Aspoň pokud jim není líto chudáka vlka…

Akční letáky