Většina Irů v sobě nosí geny keltské, většina Francouzů germánské a v Polsku byste našli 58 % mužů s kořeny slovanskými. V České republice ale žádnou výrazně převyšující genetickou skupinu překvapivě nenajdeme. Slovanské prapředky mělo jen 33 % Čechů, přičemž přibližně stejně početnou skupinu tvoří muži s geny germánskými a keltskými. Zbytek naší populace má původ ve Skandinávii, Středomoří, ale také třeba v Mezopotámii.
Takto pestrá genetická skladba obyvatelstva je v Evropě raritou, na druhé straně ale odpovídá poloze českého území v samém srdci kontinentu, kudy vedly významné obchodní cesty. Nesmíme zapomenout ani na německou kolonizaci v období vrcholného středověku, která k nám zřejmě vnesla množství germánských genů, jejichž nositelé se časem počeštili. Výsledky genografického výzkumu by mohly podpořit i domněnku, že Slované po příchodu na naše území původní keltské obyvatelstvo nevytlačili, ale přirozeně s ním splynuli.
Určitou kuriozitu představují také naši západní sousedé. Germánsko-keltské geny v sobě nosí 44,5 % Němců, což je sice oproti dalším zde zastoupeným skupinám jasně převažující většina, nicméně například ve Francii germánské a keltské geny dosahují 58,5 %, a ve Španělsku dokonce 69 %. Zjednodušeně by se dalo říci, že mezi Francouzi a Španěly najdeme více "Germánů" než mezi Němci, kde bychom jich čekali nejvíce.
Tento konkrétní genetický výzkum se týká jen mužů, neboť zkoumá chromozom Y děděný z otce na syna. Mateřské rodové linie rozlišovací znaky příslušných haploskupin nemohou nijak ovlivnit. U žen se v tomto ohledu analyzuje mitochondriální DNA, jež nás může zavést do geografických lokalit svého původu, ale není ukazatelem jednotlivých etnik.
