K tomuto poznání vedlo studium mitochondriální DNA u starověkých vzorků z 9.-12. století pocházejících z pohřebišť objevených v Nitře-Šindolce a Čakajovcích, které se nacházejí na západním Slovensku.
Češi z většiny nejsou Slované
Tento geografický region je zajímavý pro studium, protože jeho středověké multietnické obyvatelstvo žilo v tzv. kontaktní zóně území velkomoravského a pozdějšího uherského státního útvaru.
U 19 zkoumaných jedinců bylo popsáno 16 různých haplotypů mtDNA, které patří k nejrozšířenějším evropským haploskupinám mtDNA. Pomocí srovnávacích statistických a populačně genetických analýz se tak ukázala poměrně velká diferenciace evropského genofondu v období středověku. Prokázána byla také heterogenní genetická charakteristika zkoumané populace a její příbuznost s populacemi moderní Evropy.
Genomem zamíchaly ženy
Skupiny bojovníků, kteří následně vstoupily do české kotliny, pravděpodobně vytvářeli samostatná opevněná sídliště, kde se život kulturně odlišoval od ostatních sídlišť. Po postupné expanzi části obyvatelstva do okolního prostředí, docházelo také k podmaňování jiných skupin obyvatelstva a následnému míchání více druhů DNA.
To mělo za následek rozrůstání počtu lidí. Převládajícím genomem bylo překvapivě ženské pokolení, které bylo dáno zejména postavením žen a jejich konzervativním přístupem ve společnosti.
Oproti tomu byl mužský Y chromozom převažujícím haplotypem R1B, mající těžiště ve Francii s procentuálním nárůstem síly směrem k Pyrenejím. Jeho protipólem byl pak haplotyp R1A, který měl nejsilnější zastoupení na východě, tj. v oblasti východní a střední Evropy, a který je také nositelem dnešního DNA.
Vědecké zkoumání
Lidská populační genetika jednoznačně dokazuje, že v určitých částech Evropy došlo k poměrně velkým demografickým expanzím. Ty byly pravděpodobně spojené se slovanskou jazykovou expanzí ve stejné době, takže značná část této expandující populace byla přinejmenším slovansky mluvící.
Slované se geneticky velmi podobají spíše neslovanským sousedům, samotní Češi jsou pak geneticky blízcí svým nejbližším sousedům na západě, zřetelná genetická hranice se projevuje také mezi Poláky a jejich germánskými sousedy.
Hnací silou prvních migrací Slovanů směrem na jih mohlo být také ochlazení klimatu. To přimělo rodiny i větší skupiny lidí k hledání příznivějších podmínek pro zemědělství na byzantském území, jehož obyvatelstvo bylo zdecimováno morem. Když se klima postupně opět oteplilo, posunula se migrace dál, a to především směrem na na západ a sever, na území, která se stala schůdnými.
Zdroje:
