Česká zeď v koncentračním táboře Mauthausen: Strašlivý trest výhradně pro Čechy

8. leden 2020 četba na 3 minuty
Schody smrti, po kterých vězni tahali 50kilogramové kvádry žuly

Schody smrti, po kterých vězni tahali 50kilogramové kvádry žuly

Foto: wikipedia

Atentát na Heydricha si vybral svou daň, opakovaně a nelítostně. Potrestání českého národa za smrt zastupujícího říšského protektora se uskutečnilo i v koncentračním táboře Mauthausen. Uvěznění Češi byli nuceni ke stavbě tzv. České zdi, která se mnoha stala z nich stala osudnou.

Likvidace prací

Komplex koncentračních táborů, známý pod jedním jménem Mauthausen, se nacházel v okolí vesnic Mauthausen a Gusen v Horních Rakousích, zhruba 20 kilometrů východně od Lince a patřil k největším táborům nacistického Německa.

Výstavba začala v srpnu 1938 a podíleli se na ní převážně vězni z tábora v Dachau. Mauthausen původně sloužil jako vězení, ale přetvořil se na pracovní tábor pro politické vězně. S přilehlým kamenolomem Wiener-Graben to bylo ideální místo, jak vězně vyhladit prací. Komplex se postupně rozrůstal, aby mohl pojmout co nejširší škálu vězňů – spojenecké zajatce, československé socialisty, komunisty, Romy nebo homosexuály. Nacisté také rozšířili pracovní činnosti a vedle dolování žuly se vězni věnovalimontáži automatických zbraní nebo výrobě stíhacích letounů v podzemní továrně.

Trest za Heydricha

V říjnu 1941 nařídil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich deportaci Čechů odsouzených stannými soudy do Mauthausenu. Do roku 1945 se v táboře ocitlo více než 7320 Čechů a Slováků, mezi nimi například herec Karel Hašler, který v táboře zemřel.

Po atentátu na Heydricha 27. května 1942 se situace pro Čechy značně vyhrotila. Za jeho smrt pak zaplatili nejen atentátníci a jejich rodiny, které byly do Mauthausenu odvlečeny a popraveny, ale všichni čeští vězni.

Velitelství je potrestalo výstavbou zdi, dnes známé jako Zeď nářků nebo Česká zeď. Pracovalo se od noci, práce začínala v dolech, odkud vězni museli odnášet 50kilogramové kvádry žuly do velkého kopce po tzv. Schodech smrti, složených ze 186 příkrých schodů.

Zeď nářků 

Stavba zdi byla neúnosná hlavně v zimě, když hodně sněžilo. Jakmile se okolím rozezněl rozkaz Samtiiche Tschechen antreten!, přestali Češi v tom, co dělali, shromáždili se na nádvoří a dusali sníh po celém táboře, dokud nebylo možné pokračovat v práci v kamenolomu a ve vynášení kvádrů po schodišti.

Po deportaci do tábora byla zeď vůbec prvním navštíveným místem. Vězni se řadili po celé její délce a dozorci je podrobili výslechu. Kdo odpověděl špatně, kdo se špatně zatvářil, kdo vychytal špatně naladěného nacistu, ten se stal terčem mučení. Do zdi se instalovaly kruhy, ke kterým byli přivazováni vězni na dlouhé hodiny i celé dny, trestáni, ponecháni o hladu a často i smrti. Popravy před Zdí nářků byly na denním pořádku.

Zeď je dnes osázena pamětními deskami. Na jedné z nich stojí:

Mrtví, živí nezrození dosud,
v bratrství vroucím neseme svůj osud

PŘÍSLUŠNÍKŮM SOKOLA, KTEŘÍ V TOMTO TÁBOŘE
ZA SVÉ NÁRODNÍ PŘESVĚDČENÍ, A ZA VĚRNOST
SOKOLSKÝM IDEÁLŮM TRPĚLI A OBĚTOVALI SVÉ
ŽIVOTY.

VAŠEMU ODKAZU VĚRNI ZŮSTANEME!

Akční letáky