Dva nabourané autobusy, dva zničené autojeřáby a ukradená dodávka poctivého zelináře, takovou bilanci za sebou může zanechat snad jen filmový James Bond. Vojína Pecháčka při útěku do Rakouska provázela velká smůla, ale zároveň i obrovské štěstí. Dnes už na to vzpomíná s úsměvem, ale onoho dubnového dne roku 1969 šlo opravdu do tuhého.
Ze Žamberka do Mikulova
Útěk původně plánoval společně s jiným vojákem, ale nakonec odjel sám. Plán byl prostý: vezme autojeřáb, u brány se vymluví, že byl vyslán k autonehodě, a v žamberských kasárnách ho už nikdy nikdo neuvidí. Jenže ostraha jeho historku nezbaštila. Žádná autonehoda jí nahlášena nebyla. Pecháček se ocitl v úzkých. Malér byl na světě a jemu nezbývalo, než kousek zacouvat a pak se pořádně rozjet. Prorazil bránu a ujížděl pryč.
Takový autojeřáb se však neřídí tak snadno jako škodovka, a tak ho zabořil hned do prvního pole za kasárnami. Potlučený a zkrvavený doběhl na náměstí, kde pro změnu ukradl autobus. Ani s ním moc daleko nedojel, zadní kolo se po osmi kilometrech zaseklo v mělkém příkopu a už tam zůstalo.
V nejbližším městečku našel Pecháček další autobus. S cedulkou Zájezd s ním prosvištěl téměř k Brnu, když se mu stala další nehoda. Autobus skončil na boku v poli a voják ztratil vědomí. Naštěstí se probral a pokračoval do Brna stopem. Jeho cílem byl hraniční přechod v Mikulově.
Pořádně v něm hrklo, když mu zkřížil cestu vojenský důstojník. Stál jako oukropeček, zatímco na něj chlap řval, jak že to vypadá a jakým způsobem reprezentuje republiku. Vysoukal ze sebe výmluvu, že se připletl do hospodské rvačky. Do vypjaté situace snad musela zasáhnout vyšší moc, protože důstojník po Pecháčkovi nežádal jméno ani papíry a jen ho vyzval, aby se vrátil do kasáren a dal se dohromady.
Zachránila ho intuice
Na další cestu se prchající voják vydal dodávkou zelináře, který zrovna vykládal u svého obchodu zboží. Jak se tak blížil k Mikulovu, narůstal v něm zvláštní pocit. Možná strach, možná předtucha... Každopádně k hranicím nedojel a místo toho nabral směr na České Velenice. Zachránil si tím život, jelikož v Mikulově už na něj čekaly ostnaté pásy a čety s kulomety. Kamarád, který měl původně utéct s ním, totiž mezitím celý plán vyzradil vedení.
Na přechodu v Českých Velenicích ovšem svištěly kulky také. Pecháček se pokusil závěrečný úsek projet autojeřábem, který ukradl na místním nádraží. Opět s ním havaroval - ale tentokrát už přímo na hraniční čáře. Zadní kola autojeřábu zůstala v Československu, zatímco kabina s řidičem už spočívala na silnici rakouské. Pecháček byl na Západě.
Příštích 50 let strávil ve Spojených státech a svého husarského kousku nikdy nelitoval.
Zdroje: www.seznamzpravy.cz/, www.youtube.com/
