Česká výprava do Svaté země se skládala nejen ze šlechtických oddílů, ale jeho většinu tvořili tzv. lotrasové, zločinci, kteří byli pod slibem účasti ve válce propuštěni z vazeb, kde čekali na rozsudek smrti.

Jejich hlavní životní náplní bylo přepadávání kupců a pocestných, vraždění či zastrašování. Nestyděli se také vykrádat lidské příbytky a pytlačit. Dobrodružná povaha lotrasů se projevila již po deseti dnech od připojení k Barbarossově výpravě.

Čeští lotrasové

Císař nechal české lapky pochodovat v předvoji mohutného vojska, aby byli první na ráně. Ti se rozhodli, že tohoto „privilegia" využijí. Už na Balkáně začali rabovat, znásilňovat a vraždit. V oblasti dnešního srbského města Niš byla situace asi nejhorší. Když se o těchto hanebných činech král dozvěděl, rozhodl se, že nechá popravit 13 vojáků. Měli sloužit jako výstraha ostatním, aby obyvatele vesnic a měst nechali na pokoji. Osm z nich byli Češi.

Na znamení ztráty důvěry nechal Fridrich I. převelet české a uherské oddíly do druhého sledu vojska. Moc si tím však nepomohl. Střety lupičů přerůstaly v regulérní válku s Byzancí. Za vraždění v Adrianopoli tak nechal popravit další tři Čechy.

Loupeživost a násilnost lotrasů byla tak ohromná, že po vydrancování blíže neuvedeného města ještě vyslídili tajné skrýše obyvatel v bažinách. Vyrabovali Sycheron a u Filadelfie pobili desítky měšťanů. Zastavil je až zásah císaře. Nechal je zbičovat a převelel je na úplný konec výpravy.

Křížové výpravy a Češi

Lapkové se ve své nové úloze doslova našli. Když se na ně, s cílem pomsty, chtělo vrhnout 500 filadelfijských jezdů, zůstali naprosto chladnými. Jejich konání zaznamenal byzantský kronikář Niketas Choniantes. „Měšťané zjistili, že narazili spíše na železné sochy a nezranitelné giganty než na smrtelníky. Navíc je Češi přivítali hromovým smíchem. Zmatení mladí lidé se na místě obrátili a hledali spásu v útěku. Mnohým z nich však tito obři způsobili protáhlá zranění na zadku svými zvláštními dlouhými biči."

Menší války, mordování pastevců a venkovanů nebo střety s kočovnými Turkmeny si vyžádalo mnoho mrtvých na všech stranách. Češi však jako zázrakem přežívali a byli stále plní sil. Barbarossovi tím pěkně pili krev. Nechal je tedy převelet do oddílu „Himmelfahrtsomanda“ neboli nanebevstupujících. Těch, kteří byli odsouzeni k smrti. Počítal s tím, že buď uprchnou, při pronásledování je někdo zabije nebo je pobijí Turci. Lotrasové však útok Turků přežili a překvapený Barbarossa tak většinu z nich pasoval na rytíře.

V neděli 10. června 1190 se v říčce Salef císař utopil. Výprava byla otřesena a většina velmožů se vrátilo po moři domů. Zbytek vojska sužovaly nemoci. Když v Antiochii zemřela na úplavici polovina zbylého mužstva, další rytíři se rozhodli vzít nohy na ramena. Z původní 40 tisícové Boží armády zbylo kolem tisícovky mužů. Skoro polovinu tvořili Češi.

Konec 3. křížové výpravy

„Nebylo jich více než třista, když vpadli na most, kde tolik křesťanů svůj život nechali. Vyjíce jako ďáblové rubali Saracény, dokud je všechny nezdolali," napsal následník kronikáře Ansberta. Také básník a letopisec Ambrosius byl činem českých rytířů udiven. Přirovnal je ke lvům, co se nebojí ničeho.

Později se jeden muslimský kronikář zaznamenal: „V tom okamžiku se nevěřící v sedle vztyčil, nohu pokrčil a neuvěřitelně hřmotný prd vypustil, až se zdálo, že se klenba brány otřásla. Na to zvolal, že toto má větší cenu než věhlasná hrdinství kolem našeho města. Vskutku, nejen z úst mu proudila tato bezesporu velká moudrost." Boj na mostě byl pravděpodobně posledním, který Češi vykonali. Někteří přešli do služeb anglického krále Richarda Lví srdce, jiní se zde usadili, další se vrátili domů.

Zdroj: Youtube

Zdroj:

www.vojsko.net, www.idnes.cz