Otázku, zda je možné cestovat do minulosti a změnit ji, nebo do budoucnosti a zjistit co nás čeká, si položil snad každý. Až do začátku 20. století to však i největší myslitelé považovali za nemožné. Pak přišel Albert Einstein a předložil svou speciální teorii relativity. V ní ukázal, že čas není konstantní. Čím rychleji se těleso pohybuje prostorem, tím se vnímání času zpomaluje.
V rámci svého výzkumu začal Einstein pracovat také s pojmem „časoprostor“. Toto čtyřrozměrné kontinuum spojuje tři dimenze prostoru a jednu dimenzi času. Není plochým a strnulým místem, ale je zakřivené a tvárné. Dokonce je schopné vytvářet gravitační poklesy kolem hmot, jež přitahují další objekty. Podle Einsteinovy teorie, čím blíže je objekt ke středu Země, tím pomaleji čas plyne.
Cestování časem
Tento efekt lze pozorovat například u satelitů GPS, které na své palubě nesou superpřesné atomové hodiny. Ty se všechny předbíhají přibližně o miliardtinu vteřiny každý den. Kdyby to tak nebylo, zařízení by ztrácela denní přesnost okolo 9 kilometrů. Toto je důkaz, že na oběžné dráze plyne čas rychleji.
Hlavním důvodem je hmotnost planety. Podle Einsteina, čím je těleso těžší, tím více protahuje čas. Proto černá díra, jež váží asi jako 4 milionů Sluncí, zpomaluje čas více než cokoli jiného v galaxii. Cesta do budoucnosti by tak byla možná dvěma způsoby. Buď by se muselo využít gravitační zrychlení způsobené těmito hmotnými objekty nebo by se cestovatel musel posadit do raketoplánu, který by letěl rychlosti světla, tedy asi 1 miliardu km/h.
Argumenty proti cestování v čase
Oproti tomu, cesta do minulosti by mohla být dosažena prostřednictvím Einstein-Rosenova mostu. Tento typ červí díry, které tvoří tunel mezi černými dírami a spojují dva vzdálené body vesmíru, je však nestabilní. Cokoli hmotného do ní vletí, způsobí její zborcení. Proto by bylo nutné použít tzv. exotickou hmotu, například částici s negativní hmotností, jež by energii vyrovnala.
Další překážkou jsou časové paradoxy, kdy akce provedené v minulosti mohou ovlivnit přítomnost nebo budoucnost. Pokud byste například odcestovali do minulosti, v níž byste zabili svého mladého dědečka, nemuseli byste se narodit. „Paradox není událost, která se může opravdu stát. Je to čistě teoretická myšlenka ukazující na nekonzistenci teorie samotné. Vysvětlují, že cestování v čase nemusí být možné," říká profesor fyziky Barak Shoshany.
Jedním z pokusů o vyřešení paradoxů cestování časem je domněnka sebekonzistence teoretického fyzika Igora Dmitrijeviče Novikova. Ta říká, že můžeme cestovat do minulosti, ale nemůžeme ji změnit. Pokud bychom tedy chtěli zabít svého dědečka, zjistili bychom, že to není možné. „Fyzikální zákony by se nějak spojily, aby zachovaly soudržnost."
Profesor spolu se svými studenty Jacobem Hauserem a Jaredem Woganem zjistil, že existují také paradoxy, s nimiž Novikov nepočítal. „Tím se dostáváme opět na začátek. Pokud nelze odstranit byť jen jeden paradox, cestování časem je stále logicky nemožné." Fyzici však vypočetli, že řešením by mohly být paralelní časové linie. „Myšlenka je velmi jednoduchá. Jakmile opustím svůj stroj času, vstupuji do jiné časové osy. V ní si mohu dělat co chci, aniž bych cokoli změnil v původní ose, z níž jsem vyšel. Vzhledem k tomu, že nemohu nikoho zabít, neexistuje žádný paradox."
Vědci jsou tedy přesvědčeni, že cestování v čase může být možné za předpokladu, že náš vesmír umožňuje koexistenci více časových os. Tuto teorii podporuje kvantová mechanika a například myšlenkový experiment známý jako Schrödingerova kočka, kdy zavřený tvor v krabici může být zároveň živý i mrtvý.
Zdroj:
www.theconversation.com, www.cs.wikipedia.org, www.blog.scienceborealis.ca, www.techsvet.cz
