www.india.com,www.mirror.co.uk

Edward, jak se cestovatel v čase v módním modrém saku jmenuje, se se svou podivnou zkušeností podělil v roce 2018 na YouTubovém kanálu ApexTV, jenž se věnuje paranormálním jevům. Má rozmazanou tvář a upravený hlas. Mluví však plynuje a se zájmem. Pravdivost jeho vyprávění má navíc podtrhnout fotografie, již pořídil v roce 5000.

„Naše laboratoř byla tajným vládním projektem. Vyvíjeli a testovali jsme v ní například dotykové obrazovky nové generace pro vojáky,” přiznává a pokračuje, že se zde seznámil s hlavním vynálezcem Jamesem, který se brzy stal jeho nejlepším kamarádem. 

Návštěva roku 5000

James byl workoholik. „Jednoho dne jsem musel zůstat v práci až do desíti večer. Můj počítač měl nějaké problémy. Když jsem ale konečně skončil, zahlédl jsem, jak vyšel z budovy a nesl s sebou obrovské zařízení. Když si mě všiml, ztuhl.“

Zdroj: Youtube

Po chvíli ale podivnou krabici naložil do auta, nasedl a odjel. Druhý den se prý Edwarda ptal, jestli o tom někomu řekl. Ten zavrtěl hlavou. „Pak mě James pozval na večeři. Svěřil se mi, že vynášel ven stroj, na kterém pracoval během posledního roku. Následně mě požádal, zda bych mu s něčím pomohl.” Edward na nabídku kývl. 

O pár hodin později svého rozhodnutí litoval. Stál před velkou kovovou židlí s mnoha dráty a baňkami se zářící tekutinou. Elektrický generátor tiše hučel. „James nadšeně vysvětloval, že je to stroj času a já ho mám otestovat. Rázně jsem odmítl. Když mi ale řekl, že pokud to udělám, pomůže mi se získáním amerického občanství, souhlasil jsem.”

Světová katastrofa

Edward se posadil, v ruce sevřel polaroid a zavřel oči. Po chvíli se ocitl na dřevěné platformě. Jak se zanedlouho dozvěděl, psal se rok 5000. Díval se na zatopené město. Najednou ho oslovil muž. „Ptal jsme se ho, kde to jsem. Odpověděl mi, že v Los Angeles. Když zachytil můj překvapený pohled, začal mi vypravovat o velké katastrofě.”

Vše prý začalo v době, kdy množství oxidu uhličitého v ovzduší zničilo ozonovou vrstvu. Led na obou pólech roztál a zatopil tisíce oblastí. Lidé ztratili domovy, zničila se úrodná půda, znečistila se pitná voda. Nastal masivní hladomor. „Sousedé si navzájem kradli i okoralý kus chleba. Vraždili se a mrzačili,” krčil rameny průvodce. „Procházeli jsme dřevěným městem, které jsem rychle vyfotil.”

Pak Edward pocítil, že se mu točí hlava. Zavřel proto oči. Když je otevřel, seděl na židli a díval se na Jamese. V ruce třímal fotografii zatopené metropole. Tu vynálezci odmítl dát. Měla být zárukou, že svůj slib splní. „Po pár týdnech jsem se ale rozhodl vrátit domů do Rumunska. Chtěl jsem být co nejdál od vzpomínek a vládních projektů. Mou prioritou je užívat si života, než náš svět pohltí voda.”