Aron ukryl v ghettu deník a doufal, že ho najdou. Jeho obsah byl strašlivý

Děti bez domova ve varšavském ghettu

Děti bez domova ve varšavském ghettu

Foto: Neznámý / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Poláci byli jedním z národů, které za druhé světové trpěly nejvíce. Na jeho území vznikly koncentrační tábory a v polovině října roku 1940 vzniklo ve varšavě židovské ghetto, kam bylo shromážděno téměř půl milionu Židů. Život zde zachytil deník Chaima Arona Kaplana a při jeho četbě tuhne krev v žilách.

Chaim Aron Kaplan byl učitelem původně běloruského původu a do Varšavy se přemístil v roce 1902. Byl učitelem hebrejštiny, ale chtěl jazyk učit pokrokovými metodami, jako byla například přímá metoda výuky jazyka. Narážel na odpor příznivců tradiční metody a stejně tvrdošíjně, jako se držel svého přesvědčení, se později držel i psaní záznamů z ghetta. Jako zapálený hebraista se před válkou aktivně účastnil činnosti Společnosti židovských spisovatelů a novinářů a byl činným novinářem.

Budování zdi okolo ghetta.Budování zdi okolo ghetta.Zdroj: Neznámý / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Poselství dalším generacím

Deník si nezačal psát jen proto, že byl jedním z obyvatel ghetta. Od roku 1933 byl zvyklý si zaznamenávat události do deníku, tedy ještě v době dávno před začátkem války. Ghetto však do jeho práce vneslo úplně nový smysl. Chtěl zapsat všechno s co největší přesností, aby zanechal svědectví příštím generacím.

Na dokument o zakládání židovských ghett v Polsku se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Perzekuce Židů v Polsku

Ghetto vzniklo ve Varšavě i z toho důvodu, že před válkou zde byla velmi silná židovská komunita, která byla zároveň po New Yorku druhou největší na světě. Varšava přitom byla dobyta poměrně snadno, takže perzekuce židovského obyvatelstva nacisty byly na denním pořádku. Vykrádalo se, rabovalo, zabavoval se majetek a lidé byli posílání na nucené práce. Nejvíce samozřejmě trpěli ortodoxní Židé a ti, kdo praktikovali svou víru. A právě na severu města, kde byla židovská čtvrť lokalizována, vzniklo jedno z nejstrašnějších ghett, kde přežít každý den se rovnalo zázraku.

Varšavské ghetto shromáždilo téměř půl milionu Židů.Varšavské ghetto shromáždilo téměř půl milionu Židů.Zdroj: Bundesarchiv, Bild 101I-134-0791-29A / Knobloch, Ludwig / Creative Commons, CC BY-SA 3.0 de, https:/

Život za betonovou zdí

Deník židovského učitele Kaplana podrobně popisuje první dva roky po zřízení ghetta, kdy zoufalí lidé nevěděli, co je čeká. Z oblasti, kde ghetto vzniklo, byli ostatní Poláci nežidovského původu vystěhováni, a naopak ostatní Židé z celého hlavního města sem byli převezeni. Celé „město smrti“ pak bylo obehnáno vysokou zdí. I když žili v naprosto nelidských podmínkách, mnozí si stále uchovávali víru v to, že tuto strašlivou dobu nějak přečkají. Zprávy o vyhlazovacích táborech se ale rychle šířily, takže se záhy obyvatelé ghetta začali pomalu smiřovat se smrtí.

Krystyna Żywulska v Osvětimi

Blond Zosia: Žila v Osvětimi hned vedle plynových komor. Co viděla, nezapomněla

Historické svědectví hrůzy

Deník přesně popisuje život v ghettu, včetně těch nejhorších detailů, deziluze, strachu, smíření, slz a stále doutnající jiskřičky naděje. Jsou zde zaznamenány události první zimy, která byla nesmírně krutá. Lidé v ghettu neměli ani jídlo, umírali po stovkách buď hlady nebo zimou. Ostatní tomu mohli jen přihlížet. A počet mrtvých se měsíc po měsíci děsivě zvyšoval, až dosahoval neuvěřitelných pěti tisíc lidí za měsíc.

Letecký snímek severní části varšavského ghetta po jeho zničení, pravděpodobně 1944Letecký snímek severní části varšavského ghetta po jeho zničení, pravděpodobně 1944Zdroj: Neznámý / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Kromě historických souvislostí je v deníku ještě další velmi silné podprahové sdělení, popisující touhu lidí, zejména židovských dětí, po přírodě a po něčem jiném než životě za betonovou zdí. Za tu se totiž podívali jen při vyhlazovacích transportech do koncentračních táborů.        

Poslední záznam

V červenci roku 1940 začala masová deportace, v níž bylo během dvou let z ghetta vyvezeno za půl roku na 300 tisíc Židů. Naděje se ztrácela a nikdo už nevěřil, že se dočká konce války. "Nacisté vytvářeli ghetta, aby nás zničili, ale jejich plán se nezdařil. Nyní se rozhodli pro své konečné řešení: vyhlazení vraždou," zaznamenal v té době do svého deníku Kaplan, který zaznamenával i své politické, filozofické názory a vztahoval je k širšímu dění.

Židé čekající na deportaci do TreblinkyŽidé čekající na deportaci do TreblinkyZdroj: Neznámý / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Jeho poslední zápis je datován ke 4. srpnu 1942. Se smrtí byl smířen a jediné, co si přál, bylo zachování deníku. A toto přání se mu splnilo. Po válce byl objeven, a přestože je jasné, že žádný deníkář nemůže být vždy zcela objektivní, deník se stal perfektním svědectvím a byl přeložen do mnoha světových jazyků. Dnes je jedním z nejděsivějších záznamů nacistického řádění v židovské otázce.

Zdroje: 

www.jewishvirtuallibrary.orgcs.wikipedia.orgwww.encyclopedia.comwww.denik.cz

 

Akční letáky