Na scénu, odehrávající se u Manns Chinese Theatre v Hollywoodu, upozornil milovník němých filmů z Belfastu George Clarke ihned poté, co na DVD shlédl dokument o tom, jak celý příběh vznikl.
„Nevěřil jsem vlastním očím,” svěřil se na svém YouTube kanálu. „Nejdřív mě zaujalo vycpané zvíře. Pak jsem ale zahlédl ženu, která ho míjela. Ruku měla na uchu, otočila se a něco hovořila. Jenže kolem ní nikdo nebyl.”
Cestovatelka v čase
Muž si scénu přehrával stále dokola. Všiml si, že elegantní dáma má prsty ohnuté v pravidelném tvaru. Tím vyloučil, že se potřebovala poškrábat na hlavě nebo si narovnat klobouk.
„Ve chvíli, kdy se zastaví a podívá se směrem k nám, jsem zároveň zaznamenal, že kolem sebe nemá žádné dráty. Tím můžeme vyloučit, že by například držela vojenskou vysílačku,” říká Clarke. „Zajímavostí také je, že se během hovoru šťastně usmívá.”
Filmový fanoušek si je jistý, že kameraman zachytil cestovatelku v čase, která mířila na premiéru Chaplinova Cirkusu a telefonovala pomocí moderního mobilu.
Mobily ve 30. letech
Problémem ale je, že přenosné telefony byly široce dostupné až v 90. letech 20. století. Další argumenty jsou spojené s otázkou poskytovatele sítě. „I kdyby žena s někým mluvila, odkud by sehnala signál,” napsal jeden z komentujících.
Skeptici proto navrhují, že dáma v černém si s největší pravděpodobností přidržovala naslouchátko. V roce 1925 Siemens vyvinul kompaktní zesilovací zařízení, jež se pyšnilo uhlíkovým mikrofonem. Model 34A „Audiphone“ měl rozměry 20 x 10 cm. Baterie, vážící necelý kilogram, se mohla schovat do kapsy. Co nebo kdo ji ale na konci záběru pobavilo, je stále záhadou.
Zdroje: www.mirror.co.uk, www.theatlantic.com, www.economictimes.indiatimes.com