Lidé si ho často pletli s indiánem, ale jeho původ byl mnohem zajímavější. Otec Walter Bunchinsky měl litevsko-tatarské kořeny a za oceán emigroval kvůli touze po lepším živobytí. Z příjmení si vypustil první n, aby jméno znělo více „americky". Později si vzal za ženu Mary Valinskou, dceru litevských přistěhovalců. V dalších letech se jim narodilo celkem dvanáct dětí, Charles přišel na svět 3. listopadu 1921.

Terč posměchu

Rodina žila ve velmi chudých poměrech v hornickém městečku v Pensylvánii. Až do puberty neuměl Charles příliš anglicky, doma se mluvilo rusky a litevsky. Jazyková bariéra mu samozřejmě působila značné problémy ve škole, spolužáci se mu posmívali i proto, že nosil dívčí šaty. Nebyla v tom ale žádná úchylka, nýbrž existenční nutnost. Jeho rodiče neměli peněz nazbyt, a tak musel donosit šaty po starších sestrách.

Když mu bylo deset let, otec zemřel, což pro rodinu znamenalo velký zásah nejen po psychické, ale také finanční stránce. Nebyla jiná možnost, Charles musel do práce. Zaměstnali ho v místních uhelných dolech, nejprve v kanceláři, později začal fárat do šachty. Za každou vytěženou tunu dostal dolar. Přesto se mu jako jedinému z rodiny podařilo dokončit střední školu.

Chudý nápadník

Když narukoval do armády, nemohl si změnu vynachválit. Na rozdíl od jiných pro něj pobyt v kasárnách znamenal pohodlnější život. Za druhé světové války sloužil u letectva a jako palubní střelec se zapojil do bojů v Tichomoří. Několikrát jej zasáhl nepřátelský projektil, za což dostal vyznamenání v podobě Purpurového srdce.

Po odchodu do civilu se živil všelijak, nějaký čas i jako boxer. Brzy ho ale takový život přestal bavit. Stále více ho přitahovaly obrovské peníze, které se točily ve filmovém průmyslu. V roce 1947 začal ve Philadelphii chodit do herecké školy, kde se nejen naučil základy profese, ale také tam potkal Harriet Tendler, kterou si o dva roky později vzal za ženu. „Když jsme se potkali, byla jsem osmnáctiletá panna, on o osm let starší a velmi zkušený. Na našem prvním rande měl v kapse pouhé čtyři centy. Byl ale pevně přesvědčený o tom, že se proslaví a zbohatne," napsala Harriet ve svých pamětech.

Se svým mužem vychovala dvě děti, dceru Suzanne Frances a syna Anthonyho Charlese, a prošla s ním cestu až na vrchol. V prvních roličkách se Bronson objevil začátkem 50. let ještě jako Buchinsky. Později si příjmení změnil, protože znělo příliš rusky, což v tehdejší silně protikomunisticky naladěné Americe působilo samé potíže. Na jméno Bronson přišel velmi jednoduše. Jmenovala se tak ulice, kdy byl vchod do filmového studia.

Milostný trojúhelník

Mezi hvězdy se definitivně zařadil v roce 1960, kdy si zahrál v asi nejslavnějším westernu všech dob Sedm statečných. Následovaly další úspěšné filmy jako Velký útěk (1963), Tucet špinavců (1967) a o rok později Tenkrát na Západě.

To už ale po jeho boku byla nová žena. Manželství s Harriet se začalo hroutit v roce 1963. Při natáčení Velkého útěku se totiž zapletl do pikantního milostného trojúhelníku. Kolega David McCallum mu představil svou manželku, herečku Jill Ireland. V Charlesovi hned našla zalíbení, ale náklonnost se zprvu snažila tajit. Vášeň však byla silnější a David nakonec na její novou lásku přišel. Při natáčení tak nevládla zrovna přátelská atmosféra. Během jedné z vypjatých debat mu Charles s klidem odpověděl: „Ožením se s vaší manželkou." A měl pravdu. Na jeho slova došlo v roce 1967.

Jill lze označit za jeho životní lásku. Zahráli si spolu ve čtrnácti filmech a v luxusní rezidenci v Bel Air v Los Angeles vychovávali sedm dětí. Dvě měl Charles s předchozího manželství, Jill přivedla další tři a spolu počali ještě dceru Suleiku a adoptovali další dívku jménem Katrin. Do jejich spokojeného soužití zasáhl krutý osud. Jill onemocněla rakovinou prsu, několik let s chorobou bojovala, ale v roce 1990 jí podlehla. Bylo jí pouhých 54 let.

Boj s pomluvami

Charles nacházel útěchu v práci, i když jeho hvězda už nezářila tak naplno jako dříve. Diváci měli přesto v oblibě zejména jeho sérii Přání smrti, v níž vzniklo pět filmů.

Možná už sám ani nedoufal, ale na sklonku života se opět zamiloval. Vyvolenou se stala výrazně mladší Kim Weeks (*1962), která pracovala ve firmě spolu s jeho zesnulou manželkou. Bronson se potřetí oženil v roce 1998, pět let před smrtí. Tehdy už pověsil hereckou kariéru na hřebík a přestal se ukazovat na veřejnosti. Záhy se objevily spekulace, že trpí Alzheimerovou chorobou. „Po většinu času je schopný svoji rodinu a přátele poznat, ovšem začínají se u něj objevovat okamžiky, kdy vypne a absolutně neregistruje současnou realitu. Proto také nerad poslední dobou opouští svůj dům. Jediným důvodem je obava jeho samotného a především lékařů a okolí, že by se mohl pomást třeba někde ve městě," uvedl údajný Bronsonův blízký přítel.

Herec ale zvěsti rázně popřel. „Jsem v letech, kdy je na mně vidět každé pozdnější ulehnutí do postele. Na nějaké zkrášlování si také nepotrpím, a tak se potom není čemu divit, když mě někdo ráno potká v parku a hned si podle výrazu ve tváři myslí, že musím být rozhodně nemocný," prohlásil. Zemřel 30. srpna 2003 ve své losangeleské vile. Bezprostřední příčinou smrti byl zápal plic.

Co ještě nevíte

*Kvůli práci v dolech po zbytek života trpěl panickým strachem z těsných prostor.

*Ke své nejslavnější roli mstitele „Harmoniky" ve westernu Tenkrát na Západě přišel jen díky náhodě. „Původně měl postavu hrát James Coburn nebo Clint Eastwood. Oba ale chtěli příliš mnoho peněz, takže producenti v nouzi oslovili Bronsona.

*Režisér slavného westernu Sergio Leone o něm prohlásil, že je to nejtalentovanější herec, s jakým kdy pracoval.

*Nikdy neuměl hrát na harmoniku.

*V roce 1971 získal Zlatý glóbus pro „nejpopulárnějšího herce na světě".

*Zanechal po sobě jmění ve výši 48 milionů dolarů.

*Rozdělení peněz podle jeho závěti nadělalo v rodině hodně zlé krve. Ošizeny se cítily zejména děti, jeho třetí manželka podle nich dostala příliš mnoho.