Otci Charlotty bylo hned po nástupu nacismu jasné, do jakého nebezpečí se jeho rodina dostala. Nestačilo mít se na pozoru, gestapo slídilo všude a dokázalo si obhájit i vykonstruovaná provinění. Jungerovi neměli čím argumentovat. Byla to typická rodina Židů, ať už zjevem nebo stylem života. Všichni moc dobře věděli, co je v Osvětimi bude čekat. Lidé jako oni nedostávali na výběr a Mengele je automaticky posílal směrem k plynovým komorám. Rodiče Charlotty se rozhodli, že nebudou přihlížet smrti své dcery. Otec pracoval jako lékař a namíchal dívce jed, který ji měl ušetřit trápení v koncentračním táboře. Bohužel času ubývalo a strach je ochromil.

Otrava z rukou nejbližších

Zatímco gestapo stálo ve dveřích, Charlottě aplikovali dávku, po které měla klidně usnout. Dostala jen část jedu a její stav se začal rychle zhoršovat. Zůstala na půli cesty mezi krásnou a zdravou dívkou a zuboženou troskou, která nevěděla o sobě ani o světě kolem. Gestapo nemělo slitování a polomrtvou Charlottu přinutili k transportu. Ve vagónu se tísnila s dalšími lidmi, všude kolem zápach, nemoci a beznaděj. Zázrak, že přežila. Lepší by pro ni ale byla smrt. Na cestě se ji snažila zachránit židovská lékařka, ale bez medikamentů toho příliš nezmohla.

Při příjezdu do Osvětimi už nevnímala a byla v jiném světě. Tělo bylo ale stále při životě. Na první pohled ji Mengele, který jako obvykle vyhlížel vlak s novými pokusnými králíky, odsoudil ke smrti. Jako zázrakem se dostala do nemocnice. Šance na život byly mizivé, ale pro Anděla smrti byla zajímavou atrakcí, kterou chodil pravidelně navštěvovat.

Loutka v rukách sadisty

Charlotte byla nepřítomná a nedokázala vnímat realitu. Od rána do večera recitovala a dokola zkoušela tance, které si zapamatovala na hodinách milovaného baletu. Doprovázel ji její otec a ona se po každém čísle ptala, jestli se zlepšila. Už byl dávno mrtvý, jako postarší Žid neměl naději na přežití. Mengele toho ale zneužil a odpovídal jí jeho jménem. Byl Charlottou fascinován stejně jako dvojčaty, novorozeňaty, trpaslíky, liliputy nebo těhotnými ženami.

Vypadalo to, že si k ní vytvořil pouto, ale opak byl pravdou. Jen se jejím balancováním mezi životem a smrtí bavil. Měl dvě tváře. Na jedné dokázal pohladit a nechal si říkat "strýčku" a připravovat koupel a mýt záda od Artura Radvanského, na druhé uměl být jízlivý, sarkastický a nelítostný. V takovém světle ho nakonec poznala i Charlotte. Když ho omrzela a měl kejklí dost, nechal ji spálit zaživa.