V roce 250 se perská Sasánovská říše zaměřila na dobytí syrského města Dura od Říma. Město u řeky Eufrat bylo do té doby římskou vojenskou základnou. I proto bylo velmi dobře opevněné metr silnými hradbami. A právě tyto hradby se Římané pokusili podkopat. Jenže!

Již dříve odložený případ nalezených těl 19 římských vojáků a jednoho perského muže, kteří zemřeli v roce 256 n. l., byl po nalezení nových souvislostí znovu otevřen. Nové vyšetřování totiž počítá se zcela převratným zjištěním, že všichni tito muži byli prvními oběťmi chemické války. Archeologické stopy totiž hovoří za vše.

Navíc, jak ukazuje toto video, chemické zbraně byly známy mnohem dříve:

Zdroj: Youtube

Jedovatý plyn zabil nepřátele i spolubojovníky

Když se před téměř 2 000 lety vojáci ukryli do stísněného podzemního tunelu, byli za každou cenu připraveni bránit Římany a držené syrské město Dura-Europos. Jejich nepřáteli byli Peršané, kteří se snažili do obléhaného města prokopat, či spíše podkopat, pod hradbami města z hliněných cihel.

Jenže Římané narazili na něco, co vůbec nečekali: Neobjevili Peršany, ale přivítala je stěna jedovatého černého kouře. Ten se jim v plicích ihned měnil na smrtící kyselinu, proti níž nemohli jejich meče s křišťálovými kopími bojovat.

Římané se během pár okamžiků udusili a zemřeli, stejně jako perský voják. Mohl to být i ten, kdo jedovatý podzemní požár založil. Jednalo se možná o první „chemickou válku.“

Nezemřeli mečem, ale chemickými zbraněmi

Nyní vědci považují těchto dvacet obětí ze první oběti chemické války, která po sobě zanechala archeologické stopy. Ač existuje jen málo hmotných důkazů, zachovaly se kresby a poznámky z archeologických vykopávek z 30. let 20. století.

Francouzský archeolog Robert du Mesnil du Buisson, který tyto obléhací tunely poprvé vykopal ve 20. a 30. letech 20. století, v tunelech pod městskými hradbami, našel těla. Předpokládal, že zde probíhaly urputné boje zblízka. Jenže v tunelech byly nalezeny krystaly síry a bitumenu, přirozeně se vyskytující petrochemické látky podobné dehtu. To naznačuje, že Peršané oheň rozdělali rychle a ve spěchu.

I následná analýza těl nyní ukazuje, že vojáci nezemřeli mečem, jak se domnívali původní vykopávači, ale byli zplynováni, když se Peršané pod těmito hradbami rozhodli prokopat tunel ve snaze je zbořit, aby vojáci mohli vtrhnout do města.

Jak nová studie ukázala, vojáci zřejmě začali kopat 130 metrů od města, v hrobce na podzemní nekropoli v Dúře. Římští obránci mezitím vykopali vlastní výkopy v naději, že se jim podaří Peršany v tunelech zadržet.

Objasnění

Archeolog a historik Simon James si již dříve nebyl taktikou podzemního boje v úzkých chodbách jist a nalezená těla v něm vzbuzovala mnohé otázky. Poloha nalezených těl na Mesnilových nákresech neodpovídala scénáři, podle kterého by Římané byli přejeti nebo upáleni, proto James zrekonstruoval události v tunelu onoho smrtícího dne.

Ač se nejprve domníval, že se Římané navzájem ušlapali, když se snažili z tunelu uniknout, ukázalo se, že to bylo jinak. „Chemická válka byla v době, kdy Peršané obléhali Duru, již dobře zavedená,“ informuje historička Adrienne Mayor. "Ve starověkém světě se hodně bojovalo chemickými zbraněmi. Málokdo si uvědomuje, kolik toho o tom mají starověcí historici zdokumentováno."

Ukazuje se, že myšlenka, že se Peršané naučili vyrábět jedovatý kouř, je velmi věrohodná.

Zdroje:

www.en.wikipedia.org, www.worldhistory.org, www.ancientpages.com