Onen parný den roku 1988 trávil Jon Sarkin na golfovém hřišti. Právě tam ho ten zvláštní pocit zastihl poprvé. "Představte si mozek jako kus těsta, které někdo hněte a převrací na všechny strany. Nenazval bych to bolestí, byl to spíš extrémně nepříjemný pocit," popsal svou zkušenost Sarkin.

Za tři dny mu začalo zvonit v uších. Večer se modlil, aby to do rána přešlo, ale zvonění neustalo ani druhý den, ani následujících devět měsíců.

Lékaři si s ním nevěděli rady. Uši měl Sarkin podle vyšetření v pořádku, problém tedy musel být někde v mozku. Neurochirurg Peter Jannetta vyjádřil přesvědčení, že zvonění způsobuje nějaká céva, která tlačí na sluchový nerv, a nabídl Sarkinovi operaci.

"Měl jsem za sebou nespočet bezvýsledných vyšetření, až jsem konečně narazil na doktora, který věděl, o čem mluví. Bylo mi jedno, že se jednalo o riskantní zákrok, neváhal jsem ani na chvíli a s operací souhlasil," vypráví Sarkin.

Chirurgovi se opravdu povedlo podezřelou cévu odstranit, operace se ale neobešla bez komplikací. Sarkin utrpěl těžkou mozkovou příhodu a jeho srdce se dvakrát zastavilo. Poškozena byla hlavně levá mozková hemisféra, ze které lékaři museli doslova odebrat část hmoty.

Když se Sarkin konečně probudil, byl z něco zcela jiný muž. Neslyšel na levé ucho, trpěl rozmazaným viděním a měl potíže s udržením rovnováhy. Trvalo mu osm týdnů, než se opět rozmluvil, a osm měsíců, než mohl chodit s pomocí hole.

"Předtím jsem věděl, kdo jsem. Ale teď jsem to najednou nevěděl a nevím to dodnes. Stejně jako logaritmická křivka, která se blíží k přímce, ale nikdy se jí nedotkne. To jsem já," vysvětluje Sarkin, který se po operaci jen těžko vracel k chiropraktické praxi. Veškeré nadšení pro práci z něho vyprchalo. Zato začal cítit neodbytné nutkání malovat obrazce, které mu znenadání vyvstávaly v hlavě. Uprostřed večeře vstaval od stolu, aby rychle načrtl spirálu, kaktus, ještěrku nebo starý cadillac.

Jeho sestra tehdy pracovala jako redaktorka magazínu Vanity Fair a ponoukla ho, aby své obrázky poslal listu New Yorker. K Sarkinově překvapení editoři přijali osm kreseb a za každou mu zaplatili 125 dolarů. Ze zotavujícího se pacienta po mozkové mrtvici se tak rázem stal žádaný profesionální umělec.

Pro lékaře z celého světa zůstává dodnes záhadou, jak mohlo poškození mozku probudit v člověku umělecké vlohy. Sarkinův pozoruhodný příběh je tak silný, že už byl zpracován knižně a projevila o něj zájem i produkční společnost Toma Cruise, který by si chtěl dokonce zahrát ve filmu o Jonu Sarkonovi hlavní roli