Chléb z lidských kostí: Výraz zoufalství 16. století, po němž lidé umírali

Chléb z lidských kostí lidi nezasytil...

Chléb z lidských kostí lidi nezasytil...

Foto: Lausdelgado / Shutterstock

Pohádku o Honzovi, tedy Jackovi a fazolovém stonku známe z angličtiny všichni, jelikož je jednou z nejznámějších. Objevuje se v ní i obrova říkanka, v níž chce rozemlít kosti smrtelníka na chleba. A ono nejde jen o fantazii, chleba z lidských kostí skutečně existoval.

Ač by se nám to dnes zdálo zřejmě nechutné, skutečně to bylo tak, že se lidské kosti rozemílaly na moučku a z ní se pekl chleba. Obrova říkanka z Honzy a fazolovém stonku

Fee-fi-fo-fum!

Cítím krev Angličana:

Ať už je živý, nebo mrtvý,

rozemelu jeho kosti, abych si udělal chleba…

není zřejmě jen z říše fantazie, přestože jej Jack potká až na vrcholu fazolového stonku. Lidské kosti totiž skutečně byly semlety na chleba. A dokonce ještě dnes existuje v Anglii druh chleba zvaný Bone Bread, jehož název je ale odvozen od mrchožroutů kostí, kteří žili v 60. letech 19. století podél řeky Severn v hrabství Gloucestershire.

 Anglická pohádka o Jackovi a fazolovém stonku.Anglická pohádka o Jackovi a fazolovém stonku.Zdroj: delcarmat / Shutterstock

Francie průkopníkem „lidské“ speciality

Lidské kosti se však skutečně v určitých etapách historie rozemílaly, aby mohly být znovu použity. Obr je pro dětské posluchače jistě děsivý, a byl by o to více, kdyby již děti znaly historii. Jeden z příkladů je zaznamenán třeba v deníku Pierra de L'Estoile, vrchního úředníka francouzského parlamentu, z doby obléhání Paříže v roce 1590. V té době byla Francie účastna náboženských válek mezi katolíky a protestanty a koncem 16. století pak byla Paříž, kterou držela Katolická liga, obléhána francouzskou královskou armádou. Té velel Jindřicha Navarrský, pozdější Jindřich IV. Francouzský, jehož cílem bylo nechat obránce vyhladovět. Město skutečně trpělo tristním nedostatkem potravin a hladomorem. A právě ten měly pomoci vyřešit lidské ostatky.

Joshua Milton Blahyj byl kdysi obávaným zabijákem.

Blahyj velel armádě kanibalů a masakroval děti. Dnes káže o Bohu, souzen nebyl

Pinterest

Spásná myšlenka – chleba z kostí

V polovině června proběhlo shromáždění, jež mělo vyřešit hladomor v Paříži. Zde bylo navrženo, že se staré kosti rozemelou na mouku a z n bude upečen lidem chléb. Kosti se skladovaly v tehdejší kostnici a jednalo se pozůstatky objevené při kopání nových hrobů na hřbitově Neviňátek. Jak bylo rozhodnuto, tak se i stalo a chléb byl upečen, jenže situace se nezměnila a lidé, přestože se chleba najedli, stejně umírali. Pohádka ale zůstala dětem dodnes a poprvé se objevila v tisku v roce 1734. Tehdy, za vlády anglického krále Jiřího II., ale byla její tištěná verze od té dnešní odlišná. I tak zde ale figuroval obr, který vyhrožoval, že pokud ucítí chlapce ve svém hradě, "rozdrtí mu kosti, aby si mohl upéci chleba". Asi nevěděl, že by mu hrozila smrt.

 Pinterest

Psychologický efekt?

Nikdy přesto nebylo prokázáno, že lidé, kteří po požití chleba zemřeli, zemřeli právě proto, že v chlebu bylo něco špatného. Objevila se celá řada hypotéz, hovořících například o přítomnosti arzénu nebo smrtelných virů v kostech. Jiná teorie zase říká, že chleba z lidských kostí měl právě díky tabuizaci kanibalismu neblahý účinek na psychiku lidí. Nejpravděpodobnější ale je, že lidské kosti neměly dostatek kalorií a živin, takže nedokázaly člověka ani v podobě chleba zasytit.

Lidské kosti jsou složeny převážně z anorganických minerálů, které lidské tělo nedokáže strávit. Jejich hromadění v trávicím traktu pak mohlo lidem způsobit střevní neprůchodnost, která se ukázala jako smrtelná, a to i navzdory tomu, že lidské kosti obsahují zase bohatou zásobu vápníku.

Protiútok Scots Greys. „Když šedí Skotové projížděli našimi řadami, volali: „Scotland for ever!“, a ten pokřik burácel všem Skotům v uších. Jak tu scénu nejlépe popsat? Do lidských prsou bušila koňská kopyta." James Anton

Co se dělo s tisíci mrtvol po bitvě u Waterloo? Lidská vynalézavost nezná hranic

O škodlivosti pojídání lidských kostí ale lidé z historie již věděli. Když totiž skončily napoleonské války porážkou u Waterloo, na bitevním poli zůstalo mnoho těl vojáků a jejich kosti byly dále využívány. Ne však pro chleba, ale jako hnojivo.

Možná kdyby obr raději svou fazoli pohnojil, děti by se nemusely tolik bát.

Zdroje: www.troynovant.comwww.ancient-origins.netwww.atlasobscura.com