Zdroj: Youtube.com
Video: Vědcům se podařilo natočit unikátní druh žraloka, jak chodí po souši. Je to zázrak, tvrdí
Žraloci se ve světových oceánech prohánějí stovky milionů let. Mnoho z nich se za tu dobu příliš nezměnilo. Někteří se však naučili chodit a když mají chuť, zajdou si na pláž, chvíli se opalují, sní pár soust a pak se zase vrátí domů do vody. To jsou paryby druhu Hemiscyllium.
Tito metr dlouzí tvorové žijí v tropických vodách obklopující Austrálii, Papuu Novou Guineu a východní Indonésii. Pyšní se silnými prsními a pánevními ploutvemi, které používají k odtlačení od mořského dna nebo korálových útesů.
Tato schopnost jim umožnila zpestřit jídelníček. „Během odlivu se z nich stávají hlavní predátoři,” říká Christine Dudgeon, výzkumnice z University of Queensland v Brisbane v Austrálii. „Pochutnávají si tak na krabech, krevetách, malých rybách a všem, co jim přijde do cesty.”
Chodící žralok
Podle odborníků se paryby poprvé objevily asi před 400 miliony lety. Do dnešní doby se vyvinulo přibližně 1200 druhů žraloků a rejnoků. Navzdory neustále se měnícím klimatickým podmínkám se tito tvorové udrželi na vrcholu potravního řetězce. „Pomalu se rozmnožují a žijí dlouho. To je v dobách změn nevýhodou,” říká Naylor. „I přesto se většina z nich nezměnila. Například žraloci Sixgill jsou stále stejní již 180 milionů let.”
Chodící žraloci druhu Hemiscyllium se pravděpodobně rozhodli, že nebudou následovat své bratrance a evoluci vezmou do vlastních ploutviček. Adaptace na změnu oceánských proudů, teplot, rozkvět či ztrátu korálových útesů může v boji o přežití hrát klíčovou roli.
Pomohl jim k tomu i fakt, že obývají stále stejné místo. „Mláďata se nestěhují kilometry daleko, ale zůstávají ve své domovině. Nízká genová rozmanitost a nutnost přizpůsobit se překážkám jim umožnila, aby se jako druh mohli specifický vyvíjet, jednu se o evoluční zázrak,” vysvětluje Christine Dudgeon.
Ploutev sem, ploutev tam
Genetická analýza odhalila, že zatím existuje devět druhů chodících žraloků. Mezi ně patří například žralůček okatý (Hemiscyllium ocellatum). Své silné ploutve používá při plazení na dně, kde hledá schovanou kořist. Rád také vyráží na břeh.
Zajímavostí je, mu nevadí přímé sluneční záření ani kyslík. Na jeden nádech dokáže vydržet až hodinu a bez úhony přežije při pěti procentech kyslíku až tři hodiny. Přizpůsobil se také teplé vodě, stojící v tůňkách mezi kameny vulkanického původu, kde by jiní živočichové uhynuli.
Zdroje: www.nationalgeographic.com, www.iflscience.com, www.euronews.com
