Zdroj: Profimedia.CZ
Jaké byly epidemie cholery v 19. století: Hygiena byla horší než ve středověku
Karanténu a zdravotní pasy znali už naši předkové, kteří v 19. století sváděli boj s rychle se šířící cholerou. Šlo však o prostředky nedostatečné. Původce nemoci zůstával velkou neznámou a dlouho se nemohlo přijít ani na efektivní způsob léčby. Každý druhý nakažený nemoci podlehl.
Choleru lze přitom léčit poměrně jednoduše. Bakterie Vibrio cholerae působí na střevní výstelku a nutí její buňky produkovat co nejvíce tekutiny; výsledkem jsou těžké průjmy a zvracení, které vedou k dehydrataci. Pokud se ale pacientovi včas podá dostatek tekutin a doplní se ztracené soli, cesta k plnému uzdravení se nastartuje v 99 procentech případů. To ovšem lidé v 19. století ještě nevěděli. (Zdroj: www.lekari-bez-hranic.cz)
I kdyby to bývali věděli, nebylo by pro ně jednoduché léčbu provádět. Podání vody bude totiž efektivní jen v případě, půjde-li o vodu čistou a zdravotně nezávadnou. A taková byla ve městech 19. století vysoce nedostatkovým artiklem.
Nemoc chudých
Bez nadsázky se dá říci, že hygiena velkých měst byla v této době horší než ve středověku. Obzvlášť špatná situace panovala v nově vzniklých dělnických čtvrtích, kde se v malých bytech tísnily celé početné rodiny a musely si vystačit se žalostně nízkými příjmy. To ale neznamenalo, že v bohatších centrech jste choleru chytit nemohli. Kanalizace se ještě neřešila a fekálie z žump prosakovaly do řeky i studní. Zákeřná bakterie na vás číhala na každém rohu, respektive v každé sklenici.
První velká epidemie cholery propukla roku 1817 v Indii a obchodními cestami doputovala až do Evropy. V roce 1831 se z Ruska rozšířila na Moravu a Ostravsko. Rakousko-uherští úředníci ji už očekávali a pokusili se zavést preventivní opatření. Na hranicích probíhaly přísné kontroly; kdo neměl zdravotní pas, musel strávit 20 dní v karanténě. Zboží a vybrané potraviny byly zadržovány dokonce až 42 dnů. Kontrolovala se i stáda dobytka přiváděného z Haliče, kde už byla epidemie v plném proudu. Bakterie si svou cestu do moravských měst přesto našla.
Zdroj: Shutterstock.com
Spolehlivý lék a prevence? Mátový čaj a kořalka
Lékaři v Ostravě převzali doporučení od haličských kolegů a nemocným podávali mátový čaj. Z dnešního pohledu tento recepis mohl opravdu zabrat už jen z toho důvodu, že voda v čaji byla převařená, a tudíž zbavená dalších škodlivých mikrorganismů. Proto nás nepřekvapí, že úmrtnost na severní Moravě byla nižší než v jiných částech Evropy. Na druhé straně se ale doporučvaly také obklady z pálenky, octa, česneku a pepře, které na uzdravení nemohly mít žádný vliv.
Ještě zajímavější byly rady ohledně ochrany ošetřujících lékařů a ranhojičů. Ti měli vlastní nákaze předejít popíjením kořalky a kouřením tabáku. Není jisté, zda tento způsob prevence zvolil i ostravský ranhojič František Striebel, který se svým asistentem neváhal chodit za nemocnými i do těch nejchudších a nejšpinavějších čtvrtí. Dochovala se nám nicméně zpráva, že ani on ani jeho asistent se jako zázrakem cholerou nenakazil. (Zdroj: moravskoslezsky.denik.cz)
Cholera se z Evropy začala vytrácet až na sklonku 19. století díky budování kanalizace a obecnému zlepšení hygienických podmínek. V chudých oblastech světa je však schopna zabíjet dodnes.
