O Christmanovi se dozvídáme z několika brožur vydaných v roce 1581 nazvaných v překladu Hrozná nová zvěst o vrahovi jménem Christman. Od autora Caspara Herberta jsou to jediná dochovaná díla. Kompletní český překlad se pak objevil v roce 1590.
Vrah měl podle záznamů pocházet z Kerpen, města vzdáleného dvě míle od dnešního Kolína nad Rýnem. V době svých zločinů měl žít v jeskynním komplexu, z něhož měl skvělý výhled na silnici. Jeho útočiště bylo promyšlené, obsahovalo několik místností a sklepy, kde se odehrávaly ony hrůzné činy.
V bezpečí před Christmanem nebyl nikdo. Nebál se skupin, neštítil se ublížit ani ženě, ani dítěti. Zaměřoval se na německé a francouzské cestovatele, které okrádal a zabíjel. Dokonce trávil vlastní kumpány, aby se s nimi nemusel dělit a měl celý lup jen pro sebe. Málokdo vedle něj přežil déle než pět hodin. S těly zemřelých si hlavu moc nelámal a házel je do důlní šachty, kterou si vybudoval u své jeskyně. (Zdroj: www.newikis.com)
Po nějaké době Genipperteingovi krádeže a prosté zabíjení přestalo stačit. Když potkal krásnou mladou dceru bednáře, vymyslel šílený plán. Pod výhružkou smrti ji donutil, aby nějakou dobu žila s ním. Nikam ji nepouštěl, bál se prozrazení. Když odcházel z domu zabíjet další oběti, přivazoval ji řetězem, aby neutekla. Nakonec si z ní udělal sexuální otrokyni a splodili spolu šest dětí. Ani poté se z něj však nestal milující člověk. Všechny děti zardousil a jejich tělíčka pověsil na větve stromu před jeskyní. (Zdroj: www.ctidoma.cz)
Nakonec to byla právě týraná žena, kdo učinil jeho masovému vraždění přítrž. Jednou se ji podařilo Christmana uprosit, aby si mohla pro něco zajít do města, kde se však při pohledu na skotačící děti sesypala. Byla předvedena před starostu, kde musela svého trýznitele odhalit. Společně s policisty pak vymysleli plán: Bednářova dcera dostala pytel hrachu, který cestou do doupěte házela kuličku po kuličce na zem. Vojáci podle hrachu pak mohli útočiště obávaného vraha najít.
Roku 1581 ho opravdu 30 ozbrojených mužů přišlo zatknout. Christman byl zaskočen, takže se ani nebránil. V jeho jeskynním doupěti bylo nalezeno obrovské množství lupu, včetně střelných zbraní a mincí.
K vraždám se měl Christman sám přiznat. Ničeho nelitoval. Prý přiznal, že by obětí přece jen mohlo být trochu více. 17. června 1581 byl uznán vinným a odsouzen k smrti.
V 16. století byly tresty kruté. Sériový vrah tak byl před samotnou smrtí dlouhých devět dní lámán v kole a udržován při životě tím, že mu mučitelé dopřávali vydatné doušky vody. Podevíti dnech již jeho tělo nevydrželo.
Zvláštní na celém příběhu je fakt, že Christman nebyl nikdy spojován s černou magií ani nadpřirozenými schopnostmi, jak by se v té době dalo předpokládat. Zajímavé rovněž je, že podle záznamů si vedl deník, kam si zapisoval všechny své oběti. Za celou svou třináctiletou "kariéru" měl zabít více než 964 lidí. Zda je tento příběh pravdivý, nebo si oběti vymýšlel a přidával, se už dnes nedozvíme.