I chudí Římané měli velice blízko ke své půdě. To mělo za následek, že chudí zemědělci měli trochu jiné postavení než městská chudina. O zemědělcích se vědělo, že se živí tvrdou prací, na rozdíl od městské chudiny, která žila na úkor státu. Ten přitom chudé zase tak moc nepodporoval. Tedy alespoň ne trvale. Jen velmi vzácně se římské úřady tíživou situací chudých zabývaly a snažily se ji řešit.

Řešení situace chudých bylo výjimečné

Jedním z těch, kdo situaci chudiny řešili, byl římský generál Gaius Marius. Nešlo mu ani tak o vylepšení jejich situace jako spíše o vyřešení krize s lidskými zdroji v římské armádě. Ti občané, kteří nevlastnili půdu a byli vyloučeni ze služby v armádě, se mohli vybraných tažení zúčastnit jako dobrovolníci, za což jim bylo zaplaceno a vyřešilo to dočasně jejich situaci.

Ne ve všech dobách se ale chudým podobné řešení naskytlo. Většinou museli chudí pracovat jako nekvalifikovaní dělníci, kteří se nechávali denně najímat na různé podřadné práce. Říkalo se jim "žoldnéři", tedy ti, kteří pracují za peníze. Běžní lidé s nimi opovrhovali, protože je považovali za otroky.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Bez práce žebrákem

Ti, kdo ve starém Římě nemohli pracovat, museli žít z milodarů. A takoví lidé byli na okraji společnosti a byly jich desetitisíce. Ti šťastnější se zdržovali v blízkosti domů bohatých jako jakýsi inventář, protože jim pak domácí otroci dávali zbytky z domu. Další kategorii pak tvořili profesionální žebráci, nezřídka kněží zasvěcení východní bohyni Kybelé. Ti žili z veřejných almužen, podobně jako tzv. kynikové, agresivní žebráci, kteří obtěžovali lidi na ulicích, aby mezi nimi šířili svou filozofii chudoby a získali almužnu.

Spolu s žebráctvím se objevily i počátky filantropie, protože Římané razili myšlení, že je špatné nedat žebrákovi almužnu. Mezi první filantropy patřil například Seneca a stoikové.

Jak mohli žebráci vyžít?

Velmi „šťastným“ obdobím byly pro žebráky například volby. Ty znamenaly na jednu stranu obrovskou korupci a úplatkářství, ale z nich pak profitovali i žebráci, protože se rozdávalo třeba obilí.

Volby ale nebyly jediným obdobím, kdy se chudí měli v Římě lépe. Mohli využívat i další služby, které jsou pro nás dnes spojovány s blahobytem či alespoň odpočinkem. Chudým bylo dovoleno třeba navštěvovat lázně, protože vstupné bylo symbolické. Kromě příjemného prostředí zde mohli lidé vést i konverzaci nebo se jinak bavit. Stejně tak byli chudým přístupné i gladiátorské zápasy, protože vstup do Kolosea i ostatních amfiteátrů byl zdarma. Ač v zasedacím pořádku byla jistá hierarchie, gladiátoři dokázali rozptýlit a odvést chudé od trablů běžného života, stejně jako Circus Maximus a závody vozatajů.

Zdroje:

www.wondriumdaily.com

localhistories.org

short-fact.com