Následky průmyslové revoluce
Během průmyslové revoluce, která v Británii započala na konci 18. století a trvala až do století 19., se zvyšoval nejen počet obyvatel jako takový, ale s ním i přesun lidí z vesnic do měst.
Nejčastějším důvodem stěhování byla víra v lepší život a s ní spojená snaha najít si lépe placené zaměstnání. Netrvalo dlouho a průmyslová města jako Birmingham či Manchester praskala ve švech.
Masivní přesuny lidí si rychle začaly vybírat svou daň. Ne každý byl movitý a nejvíc tak byla postižená městská chudina.
I přes obrovský pokrok průmyslové a technologické sféry života nebylo možné všem nabídnout lepší pracovní podmínky. V důsledku velké přelidněnosti měst se začaly rychle šířit nejrůznější nemoci. Postihovaly převážně chudé a nemajetné.
V celé řadě měst chybělo územní plánování a vláda se o život lidí příliš nestarala. Vyznávala taktiku "laissez-faire". Právě ta měla za následek zproštění se veškeré zodpovědnosti za život svých obyvatel.
Dnes bychom nepřežili
Průmyslová města nenabízela řádnou zdravotní péči. Lidé se tak často léčili svépomocí. Ti, kteří neměli prostředky, tak zůstávali na pospas osudu.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Zdravotnická péče se zavedla až v druhé polovině 19. století, tedy příliš pozdě na to, aby si nízká životní úroveň městské chudiny nevybrala svou krutou daň.
Díky nezájmu vlády a absenci předpisů základních životních norem na bydlení, zásobování vodou a také řádného fungování kanalizace se v chudinských čtvrtích rychle šířily epidemie cholery, tyfu a záškrtu.
Chudí lidé neměli dostatek vody na přežití, natož, aby vodu plýtvali na každodenní hygienu. Vyhráno však neměli ani ti, kterým se podařilo v centrech průmyslu sehnat zaměstnání. Ani zde nebyly podmínky takové, jaké měly být.
Horníci a dělníci tak často trpěli plicními chorobami. Jejich zaměstnavatelé jim navíc často úmyslně tajili nebezpečnost vdechovaných látek, jakými byl například měděný kouř.
Přeplněnost měst také zabíjela. V důsledku úzkých ulic lidé často trpěli nedostatkem vzduchu i slunečního světla. Lidé často sdíleli společné toalety, ve městech nikdo neodklízel odpadky a ti, jež zemřeli, se nepohřbívali dostatečně hluboko. To vše nadále zhoršovalo již tak špatné životní podmínky. Dnes bychom jen stěží přežili.
Zdroje: www.britannica.com, www.studysmarter.co.uk, www.history.com
