Ačkoli měřil jen 164 centimetrů, jde o jednoho z největších francouzských herců minulého století. Jeho celé jméno znělo Louis Germain David de Funés de Galarza, což napovídá, že má šlechtické kořeny. Život v blahobytu to ale rozhodně neznamenalo.

Chudý šlechtic

Neuvěřitelný temperament v něm dřímal odjakživa, a není divu. Narodil se španělským rodičům, kteří v roce 1908 uprchli ze Sevilly do Francie. Báli se hněvu svých rodin, které sňatku nepřály. Otec Carlos (1871–1934) se v Paříži snažil prosadit jako advokát, ale místo nesehnal a musel se živit ne zrovna legálním prodejem drahých kamenů. K životní úrovni nepřispěla ani matka Leonor (1878–1957), která sice pocházela ze slavné šlechtické rodiny, ale z majetku jí nezůstalo zhola nic.

Dvojici se narodily tři děti. V roce 1908 Charles, o rok později Marie a v roce 1914 přibyl Louis. Jeho první pláč se ozval v den, kdy Francie vyhlásila mobilizaci a zapojila se do první světové války.

Už jako dítě se projevoval značně nezkrotně, průšvihy u něj byly na denním pořádku. Sice se dostal na gymnázium, ale studium pro něj bylo spíše utrpením. Navíc musel bydlet na internátu, kam jej rodiče umístili ve snaze zkrotit jeho výstřelky. Tuhému režimu se jeho divoká, ale citlivá duše přizpůsobovala jen obtížně. Jedinými radostmi byly hodiny kreslení a hraní na klavír. Poprvé si také s kamarády zahrál divadlo, ale šlo spíše o ojedinělou aktivitu, jíž se další dlouhé roky nevěnoval.

Zastřelený papoušek

Po škole se zkoušel uchytit jako řemeslník. Zaměstnání u kožešníka ale skončilo neslavně, protože mistrovi zastřelil prakem papouška. Pak chtěl být fotografem, ale svého učitele pro změnu vyděsil petardou, takže opět skončil na ulici. Jepičí život měly jeho kariéry aranžéra, prodavače nebo účetního. V zoufalství chtěl nastoupit do armády, ale tam ho kvůli malému vzrůstu nevzali. Jiná verze mluví o tom, že ho sice vzali, ale záhy zase propustili, protože mu omylem diagnostikovali rakovinu.

Za neslavnou epizodu lze považovat také manželství s o rok mladší Germaine Carroyer. Trvalo šest let a narodil se z něj syn Daniel (*1937). Přestože vztah nebyl šťastný, donutil Louise najít si místo se stálým příjmem.

Zakotvil v oboru, kterému se ve volných chvílích věnoval od dětství jako samouk – začal hrát po barech s červenými lucernami jako jazzový pianista. Sice nešlo o velké umění, jako zdatný improvizátor se ale setkal s úspěchem. Na hraní dvanáct hodin denně s nevysokým výdělkem později vzpomínal jako na tvrdou životní školu.

Také se díky tomu setkal s druhou manželkou, Jeanne-Augustine Barthelémy de Maupassant (*1914). Pocházela ze zámožné šlechtické rodiny a mezi jejími příbuznými byl mimo jiné i spisovatel Guy de Maupassant. Vzali se v roce 1943 a prožili spokojených čtyřicet let. Z manželství se narodili synové Patrick (*1944) a Olivier (*1949),

Do kina v přestrojení

Funés velmi rychle zjistil, že úspěch u obecenstva zvyšují jeho grimasy. Později přiznal, že je odkoukával z grotesek s kačerem Donaldem a Laurelem a Hardym. Po druhé světové válce se pokoušel prorazit jako komik a herec. Trvalo ale téměř dvacet let, než se dočkal slávy. Do té doby si zahrál v desítkách filmů, ale diváci si ho většinou ani nevšimli. Přitom třeba v roce 1951 se objevil hned v 18 snímcích. „Mé role tehdy spočívaly v tom, že otevřu a zase zavřu dveře," říkával.

Vše se změnilo v roce 1964, kdy si poprvé zahrál četníka Cruchota a ve Fantomasovi ztvárnil komisaře Juvea. Zrodila se superhvězda. S náhlým zájmem o svou osobu se Louis smiřoval jen těžko a nikdy se s ním zcela nevyrovnal. Od přírody byl nabručený, uzavřený a samotářský. Zároveň byl velmi soutěživý a těžko snášel kritiku. Není divu, že s ním většina hereckých kolegů vycházela jen velmi těžko. Louis nutil vlastní rodinu, aby mu dávala noviny bez kulturní rubriky, aby nemusel číst recenze svých filmů. Na druhé straně byl zvědavý, jak se jeho díla líbí. Aby to zjistil, obvykle zašel v přestrojení do kina, kde sledoval reakce publika. Nikdy se nesmířil s faktem, že nedostal žádnou filmovou cenu. Až v roce 1980 se dočkal alespoň čestného Césara za celoživotní dílo.

Poslední růže

Do značné míry byl protikladem pravé hvězdy. Miloval jednoduchý život, zřídkakdy dával rozhovory. Pokud mohl, utíkal z Paříže na svůj zámek v Clermontu nedaleko Nantes, kde se věnoval zahrádce a ekologickému zemědělství ještě dávno předtím, než přišlo do módy.

Cholerická povaha si přesto vybrala daň. Lékaři ho od počátku 70. let varovali, že se musí šetřit, ale na to nedbal. V roce 1975 ho postihly hned dva těžké infarkty za sebou. Vypadalo to, že kariéra skončila. Louis se ale dokázal obdivuhodně vrátit do formy a pokračoval v sebevražedném tempu jednoho filmu za rok.

Když 27. ledna 1983 ustřihl tak jako každý den ve své zimní zahradě tu nejkrásnější růži a dal ji do vázy na stole v obýváku, udělalo se mu nevolno. Postihl ho další infarkt, který už jeho srdce nevydrželo.

Co ještě nevíte

*Uměl výborně španělsky a anglicky.

*Bratr Charles padl v roce 1940 ve válce.

*Na film Velký flám (1966) přišlo do kin za tři měsíce 17 milionů Francouzů. Tento rekord překonal až Titanic (1997).

*Se synem Olivierem si zahrál v šesti filmech, třeba Fantomas se zlobí (1965), Senzační prázdniny (1967) nebo Piti Piti Pa (1970).

*V roce 1973 dostal Řád čestné legie, nejvyšší francouzské vyznamenání.

*U nás je populární i díky dabingu Františka Filipovského. Oba herci byli přes železnou oponu v kontaktu. Posílali si dopisy a telefonovali si. Louis prý uznal, že jeho česká verze je lepší než originál. K osobnímu setkání nebo plánované spolupráci obou herců ale bohužel nedošlo.

*Do češtiny ho s větším či menším úspěchem nadabovali i Jiří Krampol, Václav Faltus, Jiří Císler či Jiří Lábus.