Příběh o řidiči družstevního náklaďáku a jeho mentálně zaostalém závozníkovi vznikl v roce 1985. Tedy v době „hlubokého socialismu”. Nejde však o žádný propagandistický snímek, právě naopak. Soudruzi si po jeho odvysílání stěžovali, že filmaři poškodili dobré jméno vesnice i socialistického hospodářství.

Film Vesničko má středisková totiž vykresloval život takový, jaký byl. Scénárista Zdeněk Svěrák se při psaní inspiroval vlastními zkušenostmi a především událostí, kdy mu na chatu přivezl písek řidič z místního JZD se závozníkem, jenž si po práci sedl na kládu a klacíkem šťoural do země. 

Když je autor pozval na oběd a zeptal se, proč závozník nejde také, řidič mu odpověděl: „Jen ho nechte, on je takto spokojený. S ním je to divné. Jedeme sto kilometrů a neřekne ani slovo.” Rozpracování celého příběhu pak Svěrákovi trvalo šest let.

Pečlivá práce se však vyplatila. Ve spolupráci s režisérem Jiřím Menzelem vznikl doslova skvost české kinematografie, na který se diváci mohou dívat několikrát do roka. 

Není divu, že zlidověly jak hlášky, jako například „Vy jste se zase kochal, že jo pane doktore,” či „Je ta voda pitná? Je, ale teď zrovna tady máme slintavku,” tak samotné scény. V řadě v nich se ale objevily drobné chyby. Všimli jste si jich i vy?

Chyby ve filmu Vesničko má středisková

Pozornému fanouškovi jistě neunikla zázračná změna barvy Otíkovy kravaty. Když se obléká do kina, dostane černou vázanku. O pár sekund později, kdy čeká na začátek promítání, je ale červená.

Svým „vlastním životem” si žije také růžový svetr paní Turkové v podání Libuše Šafránkové. Během různých prostřihů ho má zapnutý pokaždé jinak. I přestože scény na sebe mají navazovat.

Chyba v naaranžování oblečení je patrná i ve chvíli, kdy je mladý Pávek na rodičovské schůzce. Nejdřív má límeček od košile pod svetrem. O pár sekund později, kdy se loučí s učitelkou, ho má ale vytažený.

Když se vloudí chybička

Vtipnou nehodu a profesionalitu Rudolfa Hrušínského nejmladšího lze spatřit ve scéně, kdy jako Honza Kalina ml. konstruuje dřevěnou stavebnici. Při posledním namočení štětce do lepidla a jeho otření, odpadne z násady část se štětinami. On však pokračuje v nanášení dál. Záběr se tak nemusel přetáčet.

Milovníkům hudby neušla chyba, která se stala v hospodě. Ve chvíli, kdy Otíkovi nalijí do piva kořalku, Pávek přestane hrát na tubu, aby mohl obsah půllitru vylít z okna. Nástroj ale v pozadí stále zní.

Pozorní diváci také upozornili na scénu, při níž doktor testuje nové auto, a narazí s ním do stodoly. V prostřihu lze vidět, že prkna jsou vylomena příliš vysoko. Jako kdyby tvůrci předpokládali, že vůz se do vrat zaboří až po střechu.

Stoprocentní není v této komedii ani katastrální rozložení. I když Otík říká, že dostal služební byt na Sídlišti Lhotka v Praze, s náměstkem stojí na Barrandově. Do práce jde následně na stanici metra Háje.

Zdroje: www.kfilmu.net, www.csfd.cz, www.tv.idnes.cz, www.runwayonline.cz