Událost sama měla asi dvacet svědků, ale sám farář se o celém „zázraku“ dozvěděl až jako poslední, několik dní poté. Sám pohyb křížku neviděl – stál totiž na kazatelně zády k oltáři a nikdo ho během mše na úkaz neupozornil. Sváteční nálada pomohla číhošťským věřícím ještě citlivěji při bohoslužbách vnímat nenadálé pohyby oltářního kříže, který se vychyloval o celých 45°. Na svědectví se můžete podívat zde:
Ale tím záhada neskončila, ale naopak, odstartovala další řetěz podivných událostí, které se podle mnohých dějí až dodnes. Poslední podivuhodný úkaz se v Číhošti u Ledče nad Sázavou na Českomoravské vysočině udál v prosinci 1998.
Farářovýma očima
Josef Toufar v dopise, který poslal 12. ledna 1950 faráři Janu Dvořákovi v Křešíně, píše: „11. prosince 1949 jsem měl kázání na téma: Uprostřed Vás stojí, kterého neznáte. To jsem již ku konci kázání opakoval a pokračoval: ‚Zde ve Svatostánku je náš Spasitel‘, a udělal jsem akci ku oltáři. A tu, kteří se podívali směrem ruky, viděli, jak se na Svatostánku začal pohybovat kříž, celý i s podstavcem. Kříž ze dřeva vysoký 48 cm, podstavec kulatý, průměr 8 1/2 cm. Naklonil se pomalu na stranu epištolní, pak zase na stranu evangelní, zase nazpět na stranu epištolní, pak zase na evangelní a vrátil se doprostřed a zastavil. Výchylky na každou stranu od středu dle svědků 45–50 stupňů.“
Protože se celá událost stala v době hlubokého komunismu, který církev neměl zrovna v lásce, pozornost Státní bezpečnosti se obrátila k samotnému Toufarovi, jenž byl obviněn, že pohyb kříže vyvolal on sám. Estébáci se snažili najít jakékoli vysvětlení, ale selhali, takže se pokoušeli důkazy sami vytvořit.
Hlavní oltář kostela v Číhošti
Hýbající se kříž
Toufarovo svědectví hovoří dál: „Když se kříž zastavil, neobrátil se však jak stál pevně a jak kříž obyčejně stává korpusem k hlavním dveřím, ale celý kříž se stočil směrem na kazatelnu. Mimo to se celý naklonil směrem ku předu v místě, kde je zasazen do podstavce a výchylka je taková, že těžiště je daleko nad základnou podstavce. Jiný kříž se musí vrátiti, jak to zde v neděli zkoušel na druhém v tom samém provedení kříže pan opat ze Želiva a pan primář Richter z Humpolce.“
Opatem ze Želiva byl ve skutečnosti Vít Tajovský, krátce poté odsouzený v monstrprocesu s představiteli řádů na 20 let do žaláře. Tajovský byl sám vyslán celou událost prošetřit a podat zprávu biskupovi. I on se shoduje s Toufarem na tom, že to, co se dělo kolem kříže, popíralo jakékoli fyzikální zákony. Tajovský zemřel 11. prosince 1999 a kříž si odvezla Státní bezpečnost, a nikdo ho pak už neviděl.
Kazatelna v kostele v Číhošti, odkud Josef Toufar kázal.
Co na to STB?
Tajemný kříž se dostal do rukou náčelníka Sboru národní bezpečnosti z Ledče nad Sázavou, Františka Goldbrichta. Ten sál Čínhošť navštívil jen několik dní po události. „V kostele jsem se souhlasem faráře sejmul křížek z oltáře a prohlížel si ho. Všiml jsem si, že vychýlení je způsobeno špatným nasazením kříže na hřebík v podstavci. Bedlivě jsem křížek prohlédl, ale žádnou stopu, že na něj bylo něco upevněno, jsem neviděl.“ Goldbricht zásah vyšší moci apriorně vyloučil, a pohyb křížku si tudíž vysvětloval tak, že jím asi někdo musel nepozorovaně hýbat s pomocí nějakého mechanismu. Žádný hmatatelný důkaz ale nenalezl.
Pak se vše dostalo až na „kraj“ a jihlavská Státní bezpečnost přijela do Číhoště až 25. ledna 1950, tedy 45 dní po prvním pohybu křížku! A právě po její návštěvě byl Toufar obviněn.
Trnitá cesta k Bohu
Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci v okresu Jihlava do rodiny sedláka. Přestože od mládí toužil po kněžské dráze, jeho otec chtěl, aby převzal rodinné hospodářství. Studovat tedy začal až po otcově smrti a odmaturoval v roce 1935, aby nastoupil do kněžského semináře v Hradci Králové, kde v roce 1940 přijal kněžské svěcení, ve věku třiceti osmi let. Mezi farníky byl velmi oblíbený a na víru dokázal obracet i mladé. Proto byl trnem v oku komunistickému režimu. Ti stáli za tím, že byl přeložen do Číhošti, kde měl být „uklizen“. I zde se mu ale dařilo velmi dobře.
Byl pověstný tím, že byl manuálně naprosto nezručný. Což rozhodně nekorespondoval s tím, že by mohl vytvořit jakýkoli mechanismus pro pohyb kříže. Nejen kvůli své technické nešikovnosti, ale hlavně z psychologických důvodů – byl velmi poctivý a ani poté, co byl sám obviněn, se nijak nesnažil podivných úkazů aktivně propagandisticky využít. Napomáhal vyšetřování události a farníky přesvědčené o zázraku spíše krotil. Událost se ale neutajila a z Číhoště se stávalo poutní místo. Informace o údajném zázraku přinášela i zahraniční média. 28. ledna byl Josef Toufar zatčen s tím, že měl být přinucen se přiznat k tomu, co neudělal.
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná v Ústředním seznamu kulturních památek.
V rukou sadistického Máchy
Velmi brutální vyšetřovatel Ladislav Mácha však své „výslechy“ přehnal a Josefa Toufara umučil k smrt dlouhým, několikahodinovým bitím, týráním zimou, hladem a žízní, kdy mu místo vody servíroval takzvanou karlovarskou tedy notně přesolenou polévku, i jinými sadistickými metodami. „Byla jsem v koncentráku. Viděla jsem už v životě hodně, ale nikdy tak hrozný případ násilí. Na jeho těle nebylo jediné nekrvavé místo, z úst mu vytékaly sliny a krev,“ vypověděla později zdravotní sestra, která 25. února 1950 asistovala u Toufarovy operace. Režim ho totiž potřeboval živého, ale tento zázrak se nepovedl.
Improvizovaný památník Jana Palacha a Josefa Toufara na chátrající budově bývalé kliniky v pražské Legerově ulici, kde Toufar zemřel.
Estébácké plány nevyšly, farář byl umučen
Aby byl Josef Toufar před veřejností definitivně odsouzen a očerněn, kromě pohybu křížkem mu estébáci přišili ještě sexuální zneužívání ministrantů. Protokoly z výslechů byly zfalšovány a mučený kněz je byl přinucen pouze podepsat.
Podle plánů STB měl Toufar sehrát hlavní roli v připravovaném monstrprocesu, ale jeho smrt plány zhatila. Byl ještě použit v propagandistickém filmu Běda tomu, skrze koho pokušení přichází (viz. naše video), ale jeho zdravotní stav byl tehdy už natolik špatný, že na kazatelně zkolaboval a 25. února 1950, na druhé výročí komunistického převratu, zemřel ve věku osmačtyřiceti let.
Propagandistický film byl nakonec stažen z kin pro jeho nevěrohodnost, která by komunisty spíše zesměšnila. Tělo kněze bylo vhozeno do hromadného hrobu v Praze Ďáblicích a rodina byla o jeho smrti informována až po několika letech. Vesnička Číhošť byla vymazána z map. Faktem však je, že zázraky a nevysvětlitelné věci se v Číhošti děly i nadále. Zásluhou zdejších farníků byl po "sametové revoluci " odhalen páteru Josefu Toufarovi i dalším stíhaným a mučeným farářům památník u zdejšího kostela od Romana Podrázského z Přibyslavi. Motivy číhošťských událostí našly četné ohlasy i v krásné literatuře.
Zdroje:
