V roce 1958 Mao Ce-tung odstartoval tzv. Velký krok vpřed, což byl soubor reforem, které měly čínskou ekonomiku během několika let posunout na úroveň vyspělého západního světa. Metodiku nicméně čínští představitelé od západu nepřevzali, místo toho se inspirovali komunistickými idejemi Sovětů.

Všichni sobě rovni, nikdo nic nevlastní

Pole už nadále neměla patřit jednotlivým rolníkům, ale komunitám. V každé komunitě se sdružovalo několik tisíc rodin, které na polích pracovaly a výnosy předávaly vládě k přerozdělení. Soukromých domů nebylo třeba, lidé našli střechu nad hlavou ve společných ubikacích. Jedlo se v kantýnách, vaření na vlastním ohni bylo zakázáno. V komunitách se zřídily jesle a školky, aby se ženy osvobodily od mateřských povinností a mohly pracovat jako muži. Rolníci se už nemuseli starat ani o své blízké v pokročilém věku, protože se zrodily domovy důchodců.

Rolníci byli k půdě natolik připoutáni, že ani nemohli vyrazit do města bez zvláštní propustky. Ženy nesměly spát v noclehárnách s muži, sex byl vnímán jako nepotřebné fyzické potěšení. Zřejmě i z tohoto důvodu v Číně v letech 1958-1962 prudce klesla porodnost.

Úspěch jen na papíře

Z řad vzdělaných lidí a učitelů zaznívaly hlasy, že takový systém nemůže fungovat. Prostému lidu však nebylo umožněno jim naslouchat. Poté, co převážná část čínské inteligence skončila na popravišti nebo v pracovních táborech, tyto hlasy rychle zeslábly.

Nefunkčnost systému se projevila v nejhorší možné míře: komunity byly nuceny plnit nesmyslné kvóty, kterých se nikdy nedosáhlo, nikdo se ale neodvážil to přiznat a zapsat do záznamů. Zatímco tedy na papíře Čína vyprodukovala obrovské výnosy, ve skutečnosti skoro nebylo co přerozdělit. Část sklizených plodin se odebrala na export, další putovala do měst, a na rolníky zbyl jen nepatrný zlomek toho, co vlastníma rukama vypěstovali.

Vrabec nepřítelem

Čínské učebnice se dodnes snaží svým čtenářům namluvit, že neúrodu na konci 50. let způsobilo špatné počasí. Ve skutečnosti za ni mohly absurdní kroky vlády, které měly vést ke zvýšení produkce, ale zoufale se minuly účinkem. Všichni Číňané měli například za úkol hubit vrabce, kteří údajně ničili pole. Masové zabíjení vrabců přitom mělo za následek přemnožení skutečných škůdců, jimiž se vrabci živí.

Mao Ce-tung se navíc domníval, že rolníci budou mít vedle práce na polích i spoustu volného času na to, aby pomohli zemi splnit plán na výrobu železa a oceli. V komunitách se začaly stavět hutní pece a zemědělci v nich museli vyrábět kovy, přestože jim k tomu nikdo nedodal žádný materiál ani palivo. Kvůli splnění kvót se kácely lesy a tavilo se všechno, co bylo po ruce, včetně nádobí. Výsledná ocel byla nepoužitelná, ale kolonka ve formuláři se vyplnila a nikdo nebyl stíhán za nesplnění plánu.

Hladomor

Výsledkem Maova komunistického experimentu byl rozsáhlý hladomor, který během čtyř let usmrtil přes 20 milionů lidí, přičemž některé odhady hovoří až o 44 milionech obětí. Venkované z hladu okusovali kůru stromů, docházelo i k otřesným případům kanibalismu, kdy lidé unášeli cizí děti, aby je snědli. Představitelé Číny se k období Velkého kroku vpřed dodnes staví vyhýbavě a Mao Ce-tunga považují za velkého muže, jehož zásluhy převážily nad chybami.