Chromozom Y se v populaci šíří jen z otce na syna, a výzkum se tedy týká výhradně mužů. Čingischánův genom je nejsilněji zastoupen v Mongolsku, kde byl zaznamenán u 35 % jedinců ze zkoumané skupiny. V celosvětovém měřítku je potomkem Čingischána přibližně každý 200. muž, což odpovídá 0,5 % mužské populace.

Podle genetika Marka Joblinga z univerzity v britském Leicesteru jde o mimořádný fenomén. "Mnoho mužů může mít mnoho synů. Běžně se ale nestává, že i tito synové mají zase syny. Takovému jevu musíte nějak napomoci," uvedl Jobling. Silně zastoupený Čingischánův genom je podle něj výsledkem kultury, kde nejmocnější muži mívali stovky konkubín a při vojenských taženích oplodňovali ženy ve všech koutech říše. (Zdroj: www.nature.com, leden 2015)

Když Čingischán počátkem 13. století sjednotil mongolské kmeny a ustanovil se jejich nejvyšším vládcem, začal podnikat vojenské výpady, které jeho území rozšířily od Pacifiku až ke Kaspickému moři. Během drancování vesnic se jeho vojáci mohli zmocnit žen a dívek, jak jim bylo libo, ovšem až poté, co si vůdce vybral ty nejhezčí pro sebe. Jeho potomci si v regionu udrželi moc ještě po dalších několik set let a znakem jejich vysokého postavení byly mimo jiné harémy zaplněné krásnými ženami.

Čingischánův nejstarší syn měl prý 40 mužských potomků, a vnuk Kublaj-chán, který založil čínskou dynastii Jüan, zplodil hned 22 legitimních synů. Dětí měl ale zřejmě mnohem více, protože do jeho harému každoročně přibyly tři desítky mladých panen. (Zdroj: www.nationalgeographic.com, únor 2003)

Tímto způsobem se rodinný gen v Asii mohl rozšířit do značné části mužské populace a udržet se do dnešní doby. Vědci věří, že opravdu původně patřil velkému mongolskému vůdci, ačkoli se dosud nenašly Čingischánovy ostatky, které by to definitivně potvrdily. Nikdo jiný by totiž před tisíci lety v Mongolsku neměl šanci své geny takto silně prosadit.