Lidé a CO₂

Dlouhodobé oteplování planety se obecně dává do souvislosti s průmyslovou revolucí, kdy člověk začal vypouštět do ovzduší škodliviny. Američtí vědci ale zjistili, že si svou „Zemičku“ ničí od úsvitu zemědělství, tedy od doby, kdy poprvé zoral pole.

Chtěli jsme zjistit, jaký vliv má člověk na zvyšování oxidu uhličitého odlesňováním, případně na jeho snižování,“ říká hlavní autorka studie Julie Pongratz, která se svými kolegy pomocí historických zemědělských map a údajů o počtu obyvatel zaměřila na využívání půdy od roku 800 do 1850. V tomto období (bohužel nejen v tomto), lidé na celém světě mýtili lesy a porosty, aby získali půdu pro pěstování plodin. A jak víme už ze základní školy, „potravou“ pro stromy a keře je oxid uhličitý, jinak řečeno, vegetace je „úložištěm uhlíku“, jak tomu říkají vědci. Z toho vyplývá, že člověk ve snaze zajistit si potravu nejen likvidoval přírodní pohlcovače, nepřímo se zasloužil o větší množství uhlíku, který se do ovzduší uvolňuje z tlejících kořenů a zbytků zeleně.   

Jak s tím ale souvisí zmíněný Čingischán?

Stopy v Antarktidě

Nebyly to totiž jen mapy a strohé údaje, které vědci pro svůj výzkum použili. Zkoumali také ledová jádra Antarktidy a zjistili, že v letech 1200 1470 a pak 1560 1680 se náhle snížilo množství uhlíku v atmosféře. V těchto dvou obdobích došlo ke čtyřem zásadním světovým událostem, které měly za následek smrt milionů lidí. První se časově shoduje s dobýváním území Mongoly (přibližně 1200 až 1680) a černou smrtí v Evropě (1347 až 1400). Druhé je éra osídlování Ameriky Evropany (1519-1700) a pád dynastie Ming v Číně (1600-1650).

Během druhého období došlo ke snížení CO₂ o 0,013 a 0,048 ppm (částic na milion), úbytek obyvatel během zhruba desetileté epidemie moru, kterému podlehlo 25 milionů obyvatel, snížil uhlík v atmosféře o 0,026 ppm. Mongolové, kteří v čele s nemilosrdným dobyvatelem Čingischánem (a později jeho následníky) plenili osady, pustošili rozsáhlá území a vyhladili celé národy si během 150 let podrobili zhruba 20 procent tehdy obývaných území a připravili o život okolo 40 milionů lidí. Za tu dobu „vyčistili“ z atmosféry 0,183 ppm uhlíku. Jen pro představu to je necelých 700 milionů tun této škodliviny, které zhruba odpovídala celosvětovému množství emisí z benzínu za rok, než jednotlivé státy zavedly opatření na jejich snižování. Z dnešního ekologického pohledu, ač to zní značně drsně, by tak mohl být tento despotický vládce „prvním ekologem“. Ale opravdu byl „zelený“?

Zelený a – otazník

Vědci vzali v úvahu logický předpoklad, že smrt milionů lidí ochromila obdělávání půdy a ve svém důsledku tak zastavila kácení porostů. Na půdě, která ležela ladem, začala vyrůstat vegetace. Ale zmíněná epidemie či zánik Ming byly příliš krátkým obdobím na to, aby na ní vzrostl plně funkční les. A v případě Ameriky ještě před tím, než byli původní obyvatelé z velké části vyvražděni nebo vyhnáni do rezervací svým zemědělstvím jen stěží narušovali ekologickou rovnováhu.

A co víc, někde lidé umírali, jinde se zemědělství rozvíjelo. Liduprázdné oblasti, kde začala opět vládnout příroda, nemohly vyvážit a vstřebat emise z jiných oblastí. A tak na změny klimatu, jak jsou zapsané v ledu – jedné z kronik lidstva – měly výše zmíněné události pramalý vliv. Kromě právě období mongolského dobývání. To jediné dle vědeckých výpočtů mohlo mít vliv na snižení CO₂, a dle autorů studie „… s největší pravděpodobností přispělo k dočasnému ochlazení planety,“ protože „… lesy a háje mohly během desetiletí vyrůst, a tak pohlcovat značné množství uhlíku.“

Čingischán tak do historie jako „zelený“ nevstoupí. Sotva ale někdo může popřít, že jsou lepší způsoby ochrany naší modré planety než epidemie, války a vraždění.

Zdroje: www.iflscience.com, www.livescience.com, www.theguardian.com, www.dailymail.co.uk