Cirkusy jako zázrakem dokázaly přečkat všechny režimy a jejich oblíbenost podporovaly i televizní pořady jako seriál Cirkus Humberto nebo film Šest medvědů s Cibulkou. Mimo jiné byl také oblíbeným doplňkem mnoha detektivních knih a osudy lidí z tohoto prostředí inspirovali i Ivana Olbrachta k napsání povídek "O zlých samotářích". Cirkus, který v 19. a 20. století začal inspirovat k budování kabaretů a varieté se v této době začal viditelněji proměňovat. Diváci si totiž začali diktovat, co chtějí opravdu vidět.

Panoptikum lidského neštěstí

Asi nejjasnějším příkladem je tzv. Freak Show, tedy výstava biologických rarit. Lidé neobvykle velcí, malí, chlupatí, s více končetinami, potetovaní polykači ohňů a mečů nebo také siamská dvojčata se díky cirkusu staly za svého krátkého života hvězdami, kdy na ně publikum dokonce stálo řadu. Historie této show se začala psát v 16. století v Anglii a ke svému vrcholu dospěla v 18. století. Během prvního desetiletí dvacátého století se popularita trochu morbidního představení, které se rozšířilo z cirkusových šapitó i do vlastních prostor, začala zmenšovat. Medializace lidských abnormalit přispěla k odtajnění některých postižení a ztracení zájmu publika. Cirkusová představení se tak vrátila ke svému "normálnímu" programu.

Bude cirkus bez zvířat?

I program se však musí přizpůsobovat době a požadavkům diváků. Aktuální debata visí nad zákazem drezury zvířat, které podle etologů trpí dlouhými cestami, malým prostorem a nepřirozeným drilem. "Cirkusáci" sice argumentují, že se o zvířata starají v souladu se zákonem. Aféry, které vyplouvají na povrch však ukazují opak. Zvířata napadají personál i publikum a navíc se objevují i stopy, kdy lidé od cirkusu byli zapojeni do organizovaného zločinu a prodávala těla chráněných živočichů na asijský trh. I přesto, že zvířata hrála v historii vystoupení důležitou roli, většina společnosti si myslím, že zvířata do cirkusu v moderní době nepatří a nechtějí podporovat jejich případné týrání. Provozovatelé cirkusů se ale drezury nechtějí vzdát, protože prý k tradičnímu českému cirkusu patří a bez zvířat se z vystoupení stává varieté. Jak to nyní vyřeší je otázka. Dolní komora poslanecké sněmovny totiž 16.9. 2020 schválila zákaz drezury lidoopů, šelem a dalších druhů volně žijících zvířat.

Nový cirkus na vzestupu

Právě cirkusu, který je založen primárně na akrobatických číslech, pantomimě, klauniádě, žonglování, kouzelnických tricích nebo i hadí ženě se dnes říká Nový cirkus. Jeho cílem je podat ucelený scénický obraz skrze artisty, který se stává nositelem významu dané scénky. Pocit něčeho nového, který dodává klasický cirkus by však měl být zachován. Je tedy otázka, jak se k vyvíjejícímu tlaku společnosti postaví jednotliví provozovatelé cirkusů, kteří jsou jako jedna velká rodina.

Největší cirkusové město v ČR

Česká republika je chutí cirkusu protkaná a dokonce i kousek od Prahy, v Horních Počernicích, měli lidé od cirkusu připravené zázemí. Zimoviště v podobě zděných manéží, provozní budovy, dílny a prostoru pro maringotky a zvířata se začala stavět v roce 1958 na popud samotných "cirkusáků" po znárodnění většiny cirkusů. Před 30 let sloužila jako jediné zimoviště československých cirkusů. Dokonce i dnes mají v největším cirkusové městě oficiální adresy největší současné české cirkusy. Areál bývalého zimoviště však ladem neleží. Už přes dvacet let slouží jako depozitář a výzkumný ústav Přírodovědeckého muzea Národního muzea.