Elagabalus se stal císařem už ve 14 letech a ve své pozici vydržel celé čtyři roky, než ho k úlevě všeho lidu zavraždili jeho političtí odpůrci. Císařská zodpovědnost pro něho byla neznámým termínem. Neomezenou moc dospívající mladík vnímal spíš jako příležitost k ukájení svých osobních choutek.
Ctihodné Římany Elagabalus nejprve pohoršil sňatkem s Vestálkou, což se ve své době trestalo smrtí. U jedné ženy ale nevydržel a obklopoval se také mužskými milenci. Kromě toho se vyžíval v krutých šprýmech a pořádal nákladné hostiny, na nichž se servírovaly delikatesy dovezené ze všech koutů říše. Při jediné příležitosti bylo podáváno 600 pštrosích mozečků, v menu nechyběly ani takové výstřednosti jako paví jazyky nebo velbloudí kopyta.
V pramenech se dočteme, že Elagabalus nechával rýži promíchat s perlami a do luštěnin přisypával kousky zlata nebo diamantů. Perly a drahé kameny se také drtily na prášek, který se pak použil jako koření. To ale zdaleka nebývalo jediné překvapení, jež svým hostům chystal.
Ke stolu mladý císař někdy nechal přivést leopardy a vlky, kteří mezi přítomnými vyvolali děsivou paniku. Jen Elagabalus se smál, protože jako jediný věděl, že šelmy jsou ochočené a dosyta nakrmené.
Mezi další jeho žertíky patřilo usadit hosty na polštáře naplněné vzduchem. Uprostřed hostiny pak vzduch zničehonic vypustil, a host skončil k posměchu celé společnosti na zemi.
V Římě bývalo dobrým mravem obdarovat hosty na konci večeře štědrou výslužkou. Tento zvyk dodržoval i Elagabalus, jeho hosté však ke svému zděšení nacházeli v balících kromě jídla také pavouky a jedovaté hady.
Mladistvý císař byl ve své době natolik nenáviděný, že si historikové dodnes nejsou jistí, zda doboví pisatelé jeho výstřelky nezveličovali, aby jeho pověsti ještě více uškodili. Na každém šprochu nicméně bývá něco pravdy, a můžeme se proto domnívat, že Elagabalův způsob stolování se opravdu vymykal veškerým normám.
