Valerian či Valerianus pocházel z urozené, patrně italské rodiny, o níž však nejsou známy bližší podrobnosti. Na jeho úřední kariéře nebylo nic pozoruhodného, třebaže ji lze rekonstruovat jen částečně. Jako aristokrat byl Valerián velmi záhy přijat mezi senátory a již někdy před rokem 238 dosáhl svého prvního konzulátu. Jeho rodiče a sourozenci nejsou známi, manželka Mariniana, která mu kromě Galliena porodila ještě syna Valeriana, zemřela před rokem 253. Historek je ale kolem Valeriána více. A ty nejzáživnější se týkají jeho podivné smrti.
Valeriánovy významné posty
Za svého života zastával mnoho důležitých funkcí zejména ve státní správě. Císař Trebonianus Gallus k němu choval takovou důvěru, že právě jej pověřil v létě 253 úkolem, aby ze zaalpských krajů přivedl na pomoc proti uzurpátorovi Aemilianovi tamní legie.
Na dokument se podívejte zde:
V květnu až červnu 260 vytáhl perský král Šápúr I. s velkým vojskem proti římské říši a Valerianus se mu postavil v krajině mezi městy Edessa a Karrhy. Jeho vojsko oslabené morem však bylo obklíčeno, a Valerian musel s Peršany zahájit vyjednávání. Nakonec jej nepřátelé lstí zajali. Císařova východní politika tak skončila naprostým krachem.
O Valerianově dalším osudu se dochovalo jen minimum zpráv. Podle všeobecně přijímané verze chtěl Valerián ukončit válku se Sásánovci tím, že jim nabídl peníze. Sásánovský král Šapur I. poslal zpět k Valeriánovi vyslance se vzkazem, že chce, aby císař přišel a osobně jej oslovil. Když se Valerián vydal za Šapurem s malou družinou, byl zajat Sásánovci a podle byzantského historika Zosima skončil své dny v postavení otroka u Peršanů.
Otrok nebo daleko horší osud?
V porovnání Zosimovy verze je však Lactantiovo líčení Valeriánova osudu daleko hrůznější. Lactantius, starokřesťanský autor a rádce Konstantina I., tvrdil, že císař Valerián byl používán jako lidská podnožka, kdykoli chtěl Šapúr nasednout na koně. O Valeriánově smrti Lactantius tvrdí, že "byl stažen z kůže a jeho kůže stažená z těla byla obarvena vermilionem a umístěna v chrámu barbarských bohů".
Nápisy a skalní reliéfy připomínající Šapurova vítězství z perské strany však tato tvrzení nepodporují. Poškozená scéna v Bišapuru zobrazuje Šapúra na koni, pod nímž je římský císař Gordian III. a před nímž klečí další římský císař Filip.
Valerianovo zajetí.
Podle jiných kronikářů zase císař a jeho důstojníci budovali v perské říši různé technické stavby (hráze). Když později Valerian zemřel, vycpali Peršané jeho kůži myrhou] a vystavili ji v chrámu ohně bohyně Anáhity. Do jaké míry je to pravda, lze jen těžko rozhodnout.
Mnoho verzí téhož
Nedaleký skalní reliéf představuje Šapúra na koni uprostřed klečícího Gordiána a Valeriána stojícího po boku krále, který ho drží za zápěstí. Jiná, již zmíněná, rytina v Naqs-e Rostam zobrazuje klečícího Filipa a stojícího Valeriána. A konečně římsko-perské zpracování zobrazuje Šapúra a Valeriána v boji zblízka.
Všechna vyobrazení zajatého Valeriána jej ukazují jako nespoutaného a v regáliích, což vyvrací pověsti o tom, že s ním bylo špatně zacházeno. Proč tedy římští autoři tvrdili opak? To se zřejmě nikdy nedozvíme. A stejně tak rozporuplné zprávy panují i o Šapurových triumfech. Navzdory rozdílným zprávám Sásánovců a Římanů se perské nápisy a skalní reliéfy shodují s římskými prameny v tom, že mezi Římany a Sásánovci proběhla tři tažení.
Zdroje:
en.wikipedia.org, www.ancient-origins.net, cs.wikipedia.org/wiki/Valerianus, treehozz.com
