Dokonalou krásu a neskutečně dlouhé husté vlasy císařovny Sissi kdysi obdivoval celý svět. Ji samotnou však její dekorativní úloha u dvora svazovala. Nebylo jí dovoleno téměř nic, kromě péče o svůj zevnějšek, jízdy na koni a účasti na oficiálních akcích. Dokonce i výchovu vlastních dětí jí manžel s tchýní odpírali.
Sissi si nikdy nepřipadala zcela šťastná a s přibývajícím věkem její splíny přerůstaly v deprese. Její vzhled se měnil, pleť vadla a vysychala, zuby jeden po druhém vypadávaly. Císařovna se stáhla z očí veřejnosti a trávila dlouhé týdny cestováním a vysedáváním v cukrárnách. Největší ránu jí však zasadila sebevražda syna Rudolfa v lednu roku 1889. Od té doby už císařovna nesvlékla černé šaty a neustále hovořila o smrti.
Přála si zemřít rychle, bezbolestně a bez účasti shromážděné rodiny, která ji bude litovat. Jako by si těmito myšlenkami svůj osud přivolala.
Anarchisticky založený příživník Luigi Lucheni nenáviděl monarchy a chtěl někoho zabít. Do Ženevy měl toho času přijet princ Henry Orleánský, jehož Lucheni vyhodnotil jako více než vhodnou oběť. K jeho zklamání si princ cestu na poslední chvíli rozmyslel, a tak si vrah vyhlédl jiný cíl - italského krále Umberta. I tento plán selhal, protože Lucheni neměl peníze na to, aby se vypravil do Itálie. A pak se dozvěděl, že se v ženevském hotelu Beau Rivage ubytovala jistá hraběnka von Hohenembs.
Ačkoli Ženeva není zrovna vesnice, v okolí hotelu snad nebylo člověka, který by ke zprávě o návštěvě hraběnky tichým hlasem nedodal: "Víte, ve skutečnosti je to císařovna, ale nikomu to neříkejte!"
Lucheni si nabrousil pilník a císařovnu zastihl na nábřeží, když se svou přítelkyní kráčela k parníku, který ji měl přepravit do Montreux. Bodl ji přímo do srdce a utíkal pryč.
Sissi upadla, ale díky hustým vlasům si nezpůsobila zranění na hlavě. Dokázala vstát a dojít na loď, kde se zhroutila.
Teprve poté její přítelkyně objevila ranku nad levým prsem, ze které vytekla jen trocha krve. Kapitán nechal císařovnu dopravit zpátky do hotelu, veškeré snahy lékařů o její záchranu však byly marné.
Prchajícího vraha dopadli kolemjdoucí a předali ho policii. Lucheni byl na svůj čin hrdý; těšil se, že mu soud udělí trest smrti a mezi anarchisty se stane mučedníkem. Takovou radost mu nicméně zákony ženevského kantonu neudělaly - trest smrti tu byl zrušen, a tak Lucheniho čekal jen doživotní žalář.
Odsouzený se poté ve vězení neúspěšně pokoušel o sebevraždu. Vyšlo mu to až v roce 1910. Svého činu nikdy nelitoval, zároveň se ale také nikdy nedozvěděl, že císařovna Sissi díky němu zemřela přesně tak, jak si přála: rychle, bez větší bolesti a bez vleklých zdravotních problémů.