Zdroj: https://wellcomeimages.org/indexplus/image/V0014915.html
Porod ve středověku: žena Jana Lucemburského jej přežila, ale cena byla vysoká
První zmínky o císařském řezu pochází ze starověku. Tehdy se ale prováděly jen na mrtvých ženách. Podle nařízení panovníka Numa Pompilia nemohla být žena pohřbena s plodem v těle. Zlom přišel na začátku sedmnáctého století, kdy se lékaři pokoušeli provést sekci a zachránit matku i dítě. Šance na přežití byly bohužel minimální.
Život nebo dítě?
Císařský řez, při kterém přežila matka i dítě, se odehrál na začátku šestnáctého století. Švýcarský zvěrolékař postupoval stejně jako u kastrací prasat. Ženě jedním tahem rozpáral břicho a vyndal živé, zdravé a čilé dítě. Zákrok byl nesmírně bolestivý. Znalosti o lidské fyziologii a anestezii byly tristní. Léčilo se stylem pokus - omyl.
Tři století byl císařský řez zahalen tajemstvím a prováděn téměř řeznickým způsobem. Poprvé jako o chirurgickém zákroku se o něm ve svých knihách zmínil Scultetus a později Voelter a Heister. V 18. století byl řez častější, ale úmrtnost žen se blížila stoprocentní hranici. Zákrok se prováděl bez anestezie a v nesterilních podmínkách. V drtivé většině případů ženy po pár dnech podlehly infekci pobřišnice. Byly zubožené a vyčerpané. Děloha se nešila a otevřená se nechávala i břišní stěna. Z ran vytékal čpavý sekret a hnis.
V Čechách se první císařský řez na živé ženě uskutečnil v roce 1786. Žena nedokázala dítě porodit přirozeně a po několika dnech marných snah se plukovní chirurg Josef Staub ujal skalpelu. Dítě se narodilo mrtvé a žena zemřela vyčerpáním druhý den.
Situace se zlepšila až po druhé světové válce, kdy se začala používat antibiotika, léky na utlumení bolesti a krevní transfuze.
Zázrak
K akutní sekci pravděpodobně došlo už 25. února 1337 během porodu Václava Lucemburského. Lidé přítomní porodu měli za to, že Beatrix Bourbonská je mrtvá a svolili k řezu. Druhá žena Jana Lucemburského ale jen únavou upadla do mdlob a zákrok přežila. Bylo to považováno za zázrak. I díky náročnému porodu a jménu Václav, které bylo odkazem na zemského patrona, měla Beatrix se svým synem velice blízký vztah.
Porodní báby
V 18. století se s porodními bábami roztrhl pytel a byly nápomocné při všech porodech na venkově. Při komplikacích přivolaly ranhojiče a lazebníky. Lékaři byli jen pro vyvolené a vyšší společenskou vrstu. Báby se opíraly o zkušenosti a čerpaly z povídání svých matek a babiček. V roce 1753 vydala Marie Terezie "Generální řád pro Království České". Porodní báby musely skládat přísahu a dva měsíce sloužit v porodnici. Upsaly se poctivosti a pečlivosti a nesměly čerstvým matkám ani novorozencům po dobu šesti neděl podávat léky. Za předčasné a vědomé vypuzení plodu z těla matky byly tvrdě trestány.
Po porodních babkách byla sháňka, ale platit jim lidé nechtěli. Na venkově si vydělaly kolem 120 korun za rok, ve městě o stovku víc. Ty, které měly tu čest rodit u královského dvora nebo rovnou následníky trůnu, si za hladký průběh porodu přišly na tisíc zlatých.
