Drastická operace ženy Jana Lucemburského: Otevřeli ji, aby z ní vyndali syna

Císařský řez provedený na mrtvé matce - středověká rytina

Císařský řez provedený na mrtvé matce - středověká rytina

Foto: Wellcomeimages.org / CREATIVE COMMONS / CC-BY-4.0, https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/

Smrtelnou infekci mohli pacientům ve středověku přivodit i menší chirurgické zákroky. A co teprve císařský řez, při kterém se matce muselo otevřít celé břicho. K tomuto radikálnímu kroku se proto přistupovalo až poté, co rodička zemřela nebo bylo aspoň jasné, že umírá. Šlo ostatně o jedinou možnost, jak zachránit aspoň dítě.

Zmínky o porodu císařským řezem pocházejí už ze starověké Číny. V Evropě o něm máme zprávy teprve z období antického Říma, odkud pochází i jeho latinský název sectio caesarea. Označení svádí k domněnce, že tímto způsobem přišel na svět slavný vojevůdce Julius Caesar, to však historikové vylučují - Caesarova matka totiž porod prokazatelně přežila. Termín nejspíše vůbec není odvozen od slova "císař" či "Caesar", nýbrž od výrazu caedere (řezati).

V Římě platil zákon, který nařizoval všem zemřelým rodičkám vyjmout plod z lůna. V průběhu středověku se zákrok prováděl rovněž jen na mrtvých či umírajících ženách, a to buď v rámci pokusu o záchranu dítěte nebo v zájmu jeho oddělení od matky a pokřtění. Že by císařský řez podstoupila živá žena s nadějí, že drastickou operaci přežije, o tom není z pramenů nic známo. Jedinými dostupnými tišícími prostředky by ostatně byl jen alkohol a přírodní opiáty.

Zázračné uzdravení

Čeští vědci nicméně narazili ve Vlámské rýmované kronice na pasáž, ve které se píše, že budoucí vévoda Václav Lucemburský byl roku 1337 na Pražském hradě "vyňat z matčina těla a rána se zhojila". O průběhu porodů se přitom kronikáři v této době běžně nerozepisovali, nebylo to etické. Narození vévody Václava tedy muselo být opravdu mimořádné, až zázračné, že si to zasloužilo zvláštní pozornost. Mohlo jít o císařský řez?

Václav Lucemburský - busta v katedrále sv. Víta v PrazeVáclav Lucemburský - busta v katedrále sv. Víta v PrazeZdroj: Autor: Packare / CREATIVE COMMONS / CC0, https://creativecommons.org/publicdomain/

Zmíněný Václav byl synem české královny Beatrix Bourbonské, kterou si Jan Lucemburský přivezl do Prahy z Francie po smrti první ženy Elišky Přemyslovny. Zřejmě se už nemohl dočkat, až se znovu ožení, protože vztah s Eliškou byl plný turbulencí a bojů o moc. Nyní měl konečně po svém boku o 25 let mladší poddajnou dívku, jež ho mohla učinit šťastným.

Jeho starší syn Karel IV. už v té době pobýval v Praze se svou manželkou Blankou z Valois, která se krajanky ujala, aby si v cizí zemi nepřipadala ztracená. Český lid se však o Beatrix nijak nezajímal, stejně jako se nezajímal o krále Jana. Mnohem bližší mu byl dědic trůnu Karel, jenž na rozdíl od svého otce působil dojmem, že se chce o české země upřímně postarat.

Jak se pás cudnosti dostal do muzeí?

Vědci vyzkoušeli středověké pásy cudnosti. Nemohly fungovat, je to nesmysl, míní

První zdařený "císař"?

Když tedy chudák Beatrix málem zemřela při porodu, nevyvolalo to v zemi žádné výrazné emoce. Možná i proto se o "pražském zázraku" zachovalo tak málo záznamů. Historikové přesto nashromáždili několik nepřímých důkazů o tom, že královna přivedla na svět dítě císařským řezem - a přežila.

Jednak je tu již citovaná zmínka v kronice. Kromě toho je zvláštní, že královští manželé, ač v Čechách oba cizinci, nechali novorozence pokřtít jménem Václav. Jan Lucemburský ostatně už jednoho syna Václava měl - původně se tak jmenoval i slavný Karel IV. Vědci nenacházejí jiné vysvětlení, než že rodiče chtěli vzdát zvláštní poctu patronu české země - snad z vděčnosti za zázračné uzdravení rodičky.

Česká královna Beatrix BourbonskáČeská královna Beatrix BourbonskáZdroj: Autor: Anonymní / CREATIVE COMMONS / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Beatrix Bourbonská navíc po těžkém porodu už nikdy neměla další potomky, což rovněž podporuje teorii o chirurgickém zásahu a narušení vnitřních orgánů. Mimochodem se dožila na svou dobu velmi pěkných 65 let.

Historikové soudí, že během porodních bolestí nejspíš upadla do bezvědomí a lékaři ji považovali za mrtvou. Přikročili proto k císařskému řezu, aby vyňali dítě a mohli ho rychle nechat pokřtít. A protože na pražském dvoře panovaly přecijen lepší hygienické podmínky než například na běžných dvorech francouzských, byla tu i větší šance, že se královna probere z mdlob a plně zotaví. Ve střední Evropě se tehdy ostatně soustředili nejlepší učenci své doby a zákrok mohli provést poměrně zručně. Tak či onak, ve 14. století se přežití rodičky s rozříznutým břichem považovalo za zázrak. Svatý Václav se nad královským párem očividně smiloval.


Zdroje: https://www.medieval.eu/, https://ct24.ceskatelevize.cz/, https://cs.wikipedia.org/