Překvapení v jordánské poušti
Nálezy ve vulkanické poušti v Jordánsku odhalily tři překvapivě vyspělá opevněná sídliště s uměle zavlažovanými terasovitými zahradami, datovaná do doby před 6000 lety. Pozůstatky opevněných osad byly objevené nedaleko syrských hranic na vrcholcích kopců na okraji severovýchodní vyprahlé sopečné pouště Jordánska. Radiokarbonová data naznačují, že jde o sídliště neznámé kultury z období mezi lety 4000 až 3500 př. Kristem, tedy asi 1000 let před vznikem pyramid!
Proč v neobyvatelných a vzdálených místech pouště?
V nehostinných hlubinách jordánské pouště, v místě, které muselo být tehdejšími primitivní lidmi považováno za neobyvatelné, existovala společnost odlišná od jiných společností své doby. V místech, kde byl běžný život naprosto vyloučený, se k překvapení vědců nacházejí tři sídliště z rané doby bronzové.
Starší osídlení než Mezopotámie?
Objev rozvinutých sídlišť na vrcholcích kopců s hradbami a kamennými domy ve skalnaté, neúrodné oblasti Khirbet abu al-Husayn, Khirbet al-Ja'bariya a Tulul al-Ghusayn a důkazy o dobře zavlažovaných zahradách naznačují, že se ve východní čedičové poušti Jordánska usadila vysoce rozvinutá společnost. Tato opevněná sídla mohou být nejstaršími svého druhu v Levantě nebo dokonce v celé jihozápadní Asii.
Ohromující zručnost v zachycování vody
Jelikož oblast neměla žádný pravidelný zdroj vody, obyvatelé zkonstruovali důmyslný systém odvádění lokálně se vyskytujících srážek do terasovitých zahrad, kde nasytili sedimenty pro zemědělské účely. Vodu pro spotřebu získávali pravděpodobně hloubením studní v korytech vádí a využíváním lávových jeskyní jako přírodních cisteren.
Dokonce i zemědělství v poušti?
Na jednom sídlišti s hradbami a jednoduchými obytnými stavbami, objeveném na úpatí sopečného kopce a na samotném kopci, se nacházely terasovité zahrady, které byly zavlažované pomocí důmyslných zavlažovacích systémů napájených dešťovou vodou odtékající z kopce. Důkazy naznačují, že terasy sloužily k pěstování obilí. V osadách byly také objevené mlecí kameny na obilí. Tyto terasy jsou starší než známé polní zavlažovací systémy v Mezopotámii a mohou být nejstarším příkladem zavlažovacího zemědělství využívajícího uměle získávanou dešťovou vodu.
Nehostinná jordánská poušť
Kdo byli ti lidé?
Proč se obyvatelé rozhodli usadit právě v této vyprahlé pouštní oblasti však zůstává záhadou. Kdo to mohl být? Záhadní obyvatelé po sobě zanechali jen málo stop. Přesto byly na místě objevené stopy po konfliktech. Některé zdi byly stržené a znovu postavené. Je tedy možné, že po vodě toužící pouštní kočovníci civilizaci napadli. Šlo tedy o konflikt o vodu?
Nic o této civilizaci nevíme
Písmo v té době ještě nebylo objevené. Nemáme žádnou stopu, po které bychom se mohli vydat. Víme pouze to, co nám nabízejí odhalené vykopávky. Víme, že v místech, která se nám jeví jako mimořádně nehostinná, žila společnost, která stavěla města a celoročně je i obývala. Uměla důmyslně zachycovat a skladovat vodu. Nejen pro svoji potřebu, ale i pro zemědělskou produkci. Kdo byli tito lidé, nevíme. Nevíme ani, proč zmizeli. Je možné, že byli vyvražděni – kvůli vodě, nejcennějšímu zdroji života v prostředí jordánské pouště.
Sledujte nás v Google Zprávách