Ptáte se, zda bylo cizoložství ve středověku běžné? Abychom nalezli odpověď, musíme si nejprve objasnit rozdíl mezi cizoložstvím a smilstvem.
Smilstvo, nebo cizoložství?
Cizoložství je obecně definováno jako mimomanželský pohlavní styk muže nebo ženy, tedy manželská nevěra. Cizoložníkem je v tomto případě ten podvádějící z manželů i jeho svůdník. Naopak dobrovolný pohlavní styk mimo vzájemné manželství se nazývá smilstvo. K cizoložství může dojít v celé řadě souvislostí. V trestním právu byla cizoložství v minulosti v mnoha zemích trestným činem a v některých zemích je dokonce zločinem dodnes. Přitom termín cizoložství znamená morální odsouzení činu jako takového.
Zatímco cizoložství nebylo tak běžné jako obyčejné smilstvo, zdá se, že bylo také poměrně rozšířené. Ve skutečnosti to bylo tak běžné, že v pozdějším středověku to nebylo ani považováno za důvod k rozvratu manželství. Navíc na rozdíl od svých předchůdců středověký kánon a světské právo uznávaly odpovědnost obou stran, nikoli jen ženy, za přestupek. Svatý Tomáš Akvinský tvrdil, že to bylo porušení důvěry.
Susannah obviněn z cizoložství, Antoine Coypel
Tresty pro ženy
Za cizoložství byl přitom považován dobrovolný pohlavní styk během existence manželství mezi jedním z manželů a osobou opačného pohlaví, která není druhým manželem.
Běžným trestem pro cizoložné ženy bylo přitom bičování, holení hlavy a ulička hanby – žena musela projít ulicemi, kde byla vystavena soudu lidí, urážkám, kamení, bití a dalším všemožným reakcím rozlíceného davu. Manžel ji poté mohl vzít zpět nebo ji nechat věčně uvězněnou. Ženám mohly být v raném středověku useknuty nos a uši, pokud byly shledány vinnými z cizoložství. Předmanželský sex byl taktéž trestný, ale pokuta mohla být uložena také cizoložným mužům a smilníkům.
Veřejný trest za cizoložství v Banátkách v 17. století
Jakou roli zde hrála církev?
V rámci středověkého myšlení je také nemožné uniknout náboženskému pohledu na věc. Středověká církev totiž v zásadě věřila, a to i navzdory mnoha církevním osobnostem, které měly své rodiny, že celibát je nejlepší stav, ve kterém se žije.
Svatý Augustin například dost uboze vysvětlil, že sex slouží k plození dětí a jinak by neměl být praktikován vůbec. A pokud už k němu musí dojít, mělo by se tak stát v manželství. Jinak se podle něj jednalo o hřích rovný konání zvěře. Mimomanželský sex byl pak považován za smrtelný hřích. Od kněží bylo navíc očekáváno, že si budou zaznamenávat konání a skutky svých farníků. Členové komunity, kteří se chovali špatně, mohli stanout za trest před církevním soudem, kde jim mohla být uložena pokuta nebo pokání.
Právě tento pohled církve přispíval k tomu, co se pak stalo úsměvné a populární ve filmech… a je až dodnes: Útěky milenců z balkonů a jejích šílené skoky z oken, nebo jejich urývání se pod postelí, ve skříni či kdekoli jinde. Ve středověkých ztvárněních – ať už písemných nebo divadelních – byli nakonec pro morální ponaučení milenci chyceni, aby byl případ „zdravý“ a poučný.
Stejně pro všechny? Kdepak!
Středověk nebyl, jak víme, dobou prudérní, jak se jeden čas tvrdilo. Naopak, byl velmi benevolentní a nahota nebyla tabu, stejně jako milostné hrátky. Na muže a ženy bylo ale pohlíženo jinak a cizoložství nebylo měřeno stejným metrem.
Bylo přitom velmi běžné, že šlechtic, král nebo vysoký hodnostář měl, kromě manželky, i více milenek. Bylo to veřejné tajemství a většinou o tom věděly i všechny ženy. Muži trestáni, až na výjimky, nebyli, i když jsou známy případy, kdy i muž – většinou ve vysokém postavení – stanul před soudem, aby své chování vysvětlil či obhájil. Například králové a jiní panovníci si ale mohli dělat, co chtěli. K tomu ale samozřejmě potřebovali ten vhodný, většinou ženský, protějšek.
Zajímavé je například středověké anglické právo, kde platily tzv. zákony o drobné zradě, které se týkaly zločinů proti bezprostřednějšímu pánovi, zahrnovaly cizoložství s manželkou vašeho pána nebo svádění jeho dcer, a trestem za ně byla smrt. Drobná zrada se také vztahovala na povinnost manželky vůči jejímu manželovi. Například někdy bylo cizoložství považováno za druh drobné zrady, ale pokud by byl Jindřich VIII. obzvlášť zlovolný, některé ženské postavy by na to zle doplatily (Anna Boleynová a Katherine Howardová). Velmi přísně byly cizoložnice trestány i počátkem 14. století ve Francii.
Anne Boleynová, 1550
Úsměvným příkladem je i příběh z tudorovského období, kdy Jindřich VIII. bez problémů unesl ženu od jejího manžela, aniž by ona chtěla, odvedl si ji domů a v ničem to neovlivnilo jeho smysl pro čest. Žena a její manžel totiž neměli dostatečně důležitý status, aby se mohli jakkoli bránit. Všichni tito králové se vlastně nikdy ničím neprovinili, protože byli nejdůležitějšími muži v zemi a mohli si dělat, co chtěli. Ve skutečnosti byl Henry VII. považován za muže, který postrádal mužnost, protože neměl žádné známé milenky – očekávalo se totiž, že absolutní monarcha si vezme vše, co chtěl…
A nezapomínejme ani na myšlenky papeže Inocence IV., který souhlasil s Tomášem Akvinským; cizoložství ženy bylo horší než mužské, protože muž se více podobal Kristu, zatímco žena se více podobala církvi, která mohla mít pouze jednoho z manželů, tj. Krista. Oxfordská příručka o rovnosti pohlaví ve středověké Evropě ukazuje, že se tento postoj ke konci 15. století změnil a že souměrně přibývalo soudních případů týkajících se mužů a neprovdaných žen, které byly pravděpodobně dříve ignorovány.
V některých zemích je i dnes cizoložství nezákonné, a i dnes jsou tresty za něj nerovné – ženy jsou většinou trestány přísněji a častěji než muži a za cizoložství je považováno i znásilnění!
Ježíš a žena cizoložnice, 1860. Ježíš tehdy řekl: Vy, kdož jste bez hříchu, hoďte kamenem.
Geny – majetek zůstává v rodině
V případě nevěry, smilstva či cizoložství ve šlechtických kruzích hrála důležitou roli i stabilita společnosti a vážnost rodu, potažmo dědické právo, kam spadají všichni levobočci králů a dalších panovníků. Pokud by šlechetné manželství bylo o spojení dvou rodin, o smlouvě nebo o pozemkové dohodě, nebylo pak možné, aby dědici nebyli legálními potomky.
Například Johanka II. Navarrská - její otcovství a dědická práva byla sporná celý život, protože se tvrdilo, že její matka Margaret Burgundska se dopustila cizoložství.
I již zmíněný Tomáš Akvinský se v zákonech více zajímal o ženy, které se dopouštěly cizoložství než o jejich manžely, kteří se veselili se služkami, poddanými i nevěstkami.
Tou odpovídal i celkový koncept dvorské lásky. Společnost vybízela šlechtice a rytíře, aby postavili nedosažitelnou ženu na piedestal a pak se toulali po zemi s jejich láskou. Klíčové přitom bylo, že žena pro ně byla nedosažitelná. Byla to právě ta hra. Očekávalo se, že muž bude zdaleka obdivovat svou dámu, s níž nebude, ale jen pro ni bude konat dobro a galantní činy, aniž by očekával, že jeho oddanost bude opětována. Ostatně v případě smilstva nemusíme ani chodit daleko – podívejme se na jeden z nejznámějších rytířských příběhů trojúhelníku Ginevra – král Artuš a jeho první rytíř Lancelot.
Zajímavosti z historie
Například už ve starém Římě bylo trestné pouze cizoložství ženy, jelikož tak byla porušena moc manžela jako pána rodiny a rodina jako taková byla ohrožena, protože hrozilo početí cizoložných dětí. Cizoložství muže přitom bylo beztrestné.
Manžel měl navíc v případě přistižení při činu právo beztrestně zabít svůdníka své ženy, otec ženy mohl beztrestně při přistižení zabít pouze oba najednou. Později byl domácí soud nahrazen soudem veřejným a tresty byly buď majetkové nebo vyhoštění na pustý ostrov. Svůdník manželky byl za Konstantina trestán smrtí mečem, manželka za Justiniána uvržena doživotně do kláštera, odkud si ji mohl manžel po dvou letech vyžádat.
Stejně tak i starší německé právo chránilo jen manžela. To se změnilo až s křesťanstvím, které zavazovalo oba manžele ke stejné věrnosti a dle toho byly změněny i zákony. Například rakouský zákon z roku 1852 trestal oba cizoložníky za spáchání přestupku odnětím svobody na 1 až 6 měsíců a žena měla dostat horší trest, pakliže je v důsledku spáchaného činu pochybnost o manželském zrození dítěte.
Aztécký trest za cizoložství
Aztékové měřili oběma pohlavím stejným metrem; cizoložství vnímali jako narušení kosmického řádu a tvrdě jej trestali. Muži byli ukamenováni k smrti a ženy uškrceny, mohlo však dojít ke zmírnění trestu za pomoci darů či se souhlasem manžela provinilé.
Zdroje: www.medievalists.net, thehistoryjar.com, cs.wikipedia.org, en.wikipedia.org
