Člověk vzpřímený žil před asi 1,8 miliony až 143 tisíci lety v Africe, Asii a v Evropě. Byl tak ve své době geograficky nejrozšířenějším druhem. Vyvinul se buď z pozdní formy rodu Austrolopithecus nebo z jedné z primitivnějších forem Homo.
Kdybyste ho potkali na ulici, oblečeného a učesaného, s největší pravděpodobností byste si ho ani nevšimli. Muži dorůstali výšky až 180 centimetrů a vážili přibližně 70-80 kilogramů. Měli štíhlou postavu s dlouhými končetinami a výrazným hrudním košem. Kostra již byla typicky lidská. Ztratila dřívější adaptace na šplhání po stromech.
Podoba Homo erectus
Homo erectus měl prodlouženou, úzkou, ale mohutně stavěnou mozkovnu o objemu 750 až 1225 cm3. V týlu byla protažená a zalomená. Čelo bylo nízké s výraznými nadočnicovými oblouky. Velké lícní kosti doplňovaly široký nos. Čelist však byla poměrně jemná a zuby téměř lidské. V závislosti na klimatu se již zredukovalo tělesné ochlupení. Člověk vzpřímený se již pyšnil množstvím potních žláz a novým termoregulačním systémem.
Lebka Homo sapiens vs Homo erectus
Příslušníci tohoto dávného hominida cíleně vyráběli kamenné nástroje, které sloužily především ke zpracování masa. Někteří odborníci se domnívají, že jejich dlouhonohá postava se vyvinula díky tomu, že za kořistí běhali na dlouhé vzdálenosti otevřenou krajinou.
I přesto, že maso tvořilo klíčovou část jejich stravy, pochutnávali si také na semínkách, bobulích a jiných rostlinných zdrojích. Jelikož již uměli rozdělávat oheň, s velkou pravděpodobností ho využívali nejen jako světlo, teplo a k ochraně před predátory, ale také k vaření. Dokazují to ohořelé kosti ve vrstvě sedimentu staré milion let v jeskyni Wonderwerk v Jižní Africe.
Jak Homo erectus vymřel?
Člověk vzpřímený se pyšní dalším prvenství. Byl nejdéle žijícím druhem Homo na Zemi. Možná ale za tak dlouhou dobu zpohodlněl, což mělo za následek jeho vymření. Dokazují to artefakty nalezené v roce 2014 v lokalitě Saffaqah v dnešní Saúdské Arábii. „Homo erectus sice používal kamenné nástroje, k jejich výrobě ale využíval pouze materiál, který našel ve svém táboře. Pomůcky tak byly méně kvalitní," říká doktor Ceri Shipton.
Podle jeho studie příslušníci tohoto hominida vyvíjeli minimální úsilí ke svému přežití. „Nedaleko tábora je skála tvořená skvělým materiálem k výrobě kvalitních nástrojů. Byla však nedotčená. Homo erectus tak sbíral jen to, co se skutálelo dolů," vysvětluje Shipton. Oproti tomu ranní Homo sapiens běžně šplhali do hor, aby získali lepší suroviny.
Vzorky sedimentů navíc ukázaly, že když zdejší řečiště vyschlo, místní skupina nevyvinula žádnou energii, aby situaci zvrátila. „Jejich nástroje se nezměnily. Neadaptovaly se nijak na změnu krajiny. Podle mého názoru nedošlo k žádnému pokroku, protože byli líní a konzervativní. Pouze seděli a čekali. Jenže nakonec pro ně byla zdejší příroda nehostinná," uzavírá vědec.
Zdroj:
