Zdroj: Profimedia.cz
Co přesně byla a jak probíhala decimace, nejkrutější hromadný trest římských vojáků za zradu?
„Selhali jste!” zakřičel velitel. „Disciplína je naší největší zbraní a vy…” přejel očima po seřazených vojácích …„jste dovolili, aby upadla. Neuvědomuje si, jak fatální důsledky to může mít,” nyní téměř šeptal. „Zrádci si zaslouží jediné. Decimaci!”
Muži vytřeštili oči. „Jen to ne,” vydechl jeden z nich a podíval se kolem sebe. „To je příliš kruté.” Řekl nahlas to, co si jeho kamarádi pouze mysleli. „Seřaďte se do skupin po deseti. Pěkně za sebou,” zašklebil se tribun. Legionáři splnili rozkaz se svěšenými hlavami. Měli pocit, že kolem nich všechno ztichlo. Slyšeli jen bušení krve ve spáncích. Divný okamžik narušil jeden z vojáků, který začal zvracet. Nedokázal unést představu toho, co ho za pár minut čeká.
Ke každému z vybrané jednotky nyní přistoupil tesserarius, který v ruce svíral plátěný pytlík. V něm bylo pro každou řadu uloženo deset kamínků. Devět bílých a jeden černý. Ten, kdo si „černého Petra” vylosoval, čekala poprava. Nebyla rychlá ani milosrdná. Dřevěnými holemi ho ubil zbytek jeho skupiny.
Decimace
Historie decimace se začala psát v roce 471 př. n. l. během raných válek římské republiky proti odbojným Volskům. Po incidentu, při němž byli legionáři rozprášeni, nechal konzul Appius Claudius Sabinus Regillensis potrestat viníky za dezerci.
Nejtěžší trest v římské armádě byl nařizován i za zbabělost, úpadek disciplíny a vzpouru v době za Marcuse Liciniuse Crassuse, Julia Caesara i císaře Augustuse. Hlavním cílem bylo, aby se vojsko začalo svého velitele obávat více, než svého nepřítele a nedovolilo si neuposlechnout příkaz.
Rozkvět této brutální praxe nastal ve čtvrtém a třetím století před naším letopočtem. Kolem roku 130 př. n. l. byla částečně zakázána. Během občanských válek, probíhající o padesát let později, ale byla znovu hojně praktikována.
Potrestání vlastních řad
Ubitím jednoho z deseti vojáků trest nekončil. Přeživším byly sníženy příděly jídla, byli jim odebrány zbraně a v následujících dnech museli nocovat mimo vojenský tábor. To bylo nejen nepohodlné, ale také nebezpečné. V dalších bitvách pak neměli jinou šanci, než bojovat v předních linií.
Římané ale nebyli sami, kteří uplatňovali tvrdou vojenskou disciplínu. Vlastní řady se neostýchali potrestat i Sparťané nebo Makedonci. Předpokládá se, že sám Alexander Veliký nechal zabít asi 10 % své armády. Decimace byla používána i za třicetileté války, paraguayské války v roce 1866, za první světové války i během bitvy u Stalingradu.
Zdroj:
www.en.wikipedia.org, www.memento-historia.cz, www.historydefined.net
