Zdroje: www.quora.com, www.sokujiciplaneta.cz
Morálka středověkých sňatků pokulhávala
Domluvené sňatky byly běžné, ale stejně tak ty v hospodě nebo v posteli. K manželství totiž nebylo třeba obřadu, ani požehnání či kněze. Dokud se do toho nevložila církev, lidé si slíbili lásku až za hrob kdekoli a často byl jejich slib spontánní. Stačilo mít trošku rozbouřené hormony a slib byl vyřčen na ulici nebo tržišti. To samozřejmě přinášelo problémy a rozčarování. Lidé se totiž běžně a plánovaně brali z velmi zjištěných důvodů.
U nás byl církevní sňatek jediným možným řešením už v 11. století, ale v některých jiných zemích Evropy stačilo uzavřít manželství pouze před svědky až do 16. století.
Bolest lásky znal už středověk.
Středověká morálka a intimita byly zcela jiné
Právo první noci zmiňuje například oblíbený film Statečné srdce. Praktika, kdy pán měl právo strávit s novomanželkou poddaného svatební noc, sice dnes budí pohoršení, nicméně není zcela jasné, jestli se skutečně takový zvyk vynucoval.
O tom, kdo všechno byl přítomen prvního intimního spojení sezdaných královských párů, máme však docela dobrou představu. Soulože byly přítomny až davy či příbuzní a bez spojení mohl být sňatek považován za neplatný. Tento zvyk byl obvyklý, a nejen v případě vysoce postavených párů, kde bylo plození potomstva věcí zachování rodu a následnictví. Velká pozornost se také upínala k prostěradlu potřísněnému krví.
Sdílení lože neznamená nutně intimní styk. Lidé ve středověku sdíleli lůžko prostě ze zvyku. Osamění bylo nevhodné a nechtěné, proto bylo běžné, že spal pán v posteli se sluhou, šlechticem, ale také kýmkoli jiným jen pro pocit sounáležitosti a loajality. Nešlo o intimitu, i když mohla dvojice spát v obětí.
Středověkým lékařům nelze závidět
Také medicína ve středověku nesplňuje naše představy o lékařské vědě. Že byla primitivnější si asi dokážeme odvodit. O užití pijavic či přikládání baněk také víme, ale rozhodně nás pobuřují o něco méně než to, jak lékaři diagnostikovali zdravotní problémy.
Lékaři ve středověku fungovali také jako laboratoř. Pod tím si můžete představit cokoli, ale v reálu šlo o zkoumání tělesných tekutin čili moče, potu, krve, případně stolice. Lékař vzorky nejen pozoroval, ale také ochutnával.
Lékaři si nemyli ruce před zákrokem, ale tomu se nikdo nedivil, protože většina se často nemyla. Doktoři nebyli vyhledávaní, jelikož se mělo zato, že čím méně léčiv, tím delší život. A není divu, často to byla pravda.
Rozhodně by nás nepotěšilo ani používání moči jako dezinfekce či její přímá konzumace.
Středověká kresba zachycující italskou lékařku Trotu
Morálka, zvyky a život ve středověku
De facto se dá říci, že by nás dost vyvedl z rovnováhy obyčejný život na vsi či ve městě. Exkrementy, zbytky jídel i další splašky se běžně lily z oken na ulici. Žumpy či hnojiště byly vedle studny. Mezi tím se motala různá domácí zvířata, která často sdílela přístřeší s lidmi. V chudých domech byla navíc podlaha vystlaná slámou, v níž se báječně dařilo veškerým myslitelným škůdcům.
Patrně by vás překvapilo i pozvání na párty, k soudu či do divadla, které se mohly konat na hřbitově. Na pařížských hřbitovech se lidé nejen scházeli, ale i obchodovali či vyhledávali prostitutky. Také toalety nebyly v domovech lůzy, ale ani pánů obvyklé a běžně si každý ulevil, kde chtěl. Výkaly pak zahrnul trochou hlíny nebo slámy.
Co dodat. Hollywood, ani obrazy mistrů nejsou zcela věrohodné.
Podívejte se na hodinový dokument o životě ve středověkém městě.
